Protože píšu tuto glosu 1. dubna, mohl bych jen napsat „to nikdo neví“ a bylo by odbyto. Jsem si ale vědom, že to bude zveřejněno o víkendu 2.-3. dubna a fór by málokdo docenil. Navíc, do žertování mi není a ještě navíc si opravdu myslím, že to nemůže dopadnout jinak, než jak to teď napíšu.

Je třeba vzít v úvahu, že konflikt se týká dvou velmi podobných kultur. Rusové i Ukrajinci jsou nacionalisté ve své podstatě. Rusové Ukrajince napadli, o tom není sporu, teorie o tom, že Ukrajinci Rusy vyprovokovali je zavrženíhodná. Vina za válku není předmětem mé úvahy, přemýšlím zde, jak to dopadne.

Takže znovu, jsou to dvě zuřivě nacionalistické kultury. Číňané mají přísloví, že když se perou dva tygři, jeden zahyne a druhý bude zmrzačený. Tady se perou dva tygři. Ukrajinský je slabší, avšak nikoli slabý a plynulá podpora ze zahraničí mu násobí sílu. Británie by Hitlerovi taky podlehla, nebýt plynulých dodávek vojenského materiálu z USA. Teď se to opakuje. Putin ve všem všudy převzal roli Hitlera do pozoruhodných detailů, kdežto Ukrajina hraje roli napadené Británie, posílené výrobní kapacitou mimo své hranice a mimo dosah agresora.

Z toho plyne závěr, že čtyřicetimilionová Ukrajina s podporou ze zahraničí může bojovat velmi dlouho. Ani ukrajinský, ani ruský politický systém není tak nastaven, aby vznikl vnitropolitický tlak na ukončení války. To je dáno nacionalistickou podstatou kultury obou antagonistů. Veřejnost je ochotna strpět strádání, nikoli prohru. Je to z jistého úhlu pohledu obdivuhodné, ale vede to k pokračování války.

Rusko je dnes čistá diktatura jednoho člověka, který má v systému zřejmě větší moc, než kterýkoli car anebo generální tajemník KSSS za časů SSSR, s výjimkou Stalina. A co Zelenskyj?

O struktuře moci na Ukrajině toho mnoho nevíme. Jako stát je nevýkonný, prorostlý korupcí, trpí ve svém uspořádání nejasně kontrolované extremisticky laděné struktury – známe „pluk Azov“, je toho mnohem víc. Zatím Zelenskyj stojí v čele vlády bojující. Prvního dubna oznámil nemilost dvěma předákům tajných služeb, detaily neznáme, ale těžko to vysvětlovat jako upevňování jednoty. Za pět týdnů heroických bojů prokázal schopnost vést Ukrajinu do války.

Jak ale by měl vypadat mír? Je Zelenskyj schopen a oprávněn nakreslit jeho kontury? Hovoří o referendu, ale to je ubohý pokus zbavit se odpovědnosti za rozhodnutí, které se určitě nebude líbit všem – jelikož referendum jistě by nedopadlo v poměru 95:5 pro Zelenskym navrhované řešení.

Válka bude ale pokračovat, dva tygři se hned tak nevzdají. Jak by měla vypadat dohoda?

Denacifikace je nesmysl, Ukrajina nacistická není. Narovnání kulturních práv ruského obyvatelstva, to je samozřejmost a je to obrovská chyba dosavadního ukrajinského vedení, že k tomu nepřistoupilo dávno. Ukrajina může souhlasit s neutralitou, ale co znamená neutralita? Neúčast v blocích, jako je NATO. Ale Ukrajina není v NATO, navíc ji NATO nechce a o přístupu s ní nejedná. Má přistoupit na odzbrojení pod garancí mocností? Byla by blázen, kdyby to udělala, protože na garanci USA, Británie a Ruska už jednou přistoupila a skončilo to 24. únorem. Neúčast v blocích je málo, odzbrojení nepřipadá v úvahu, o čem tedy diskutovat?

Jediné reálné řešení je krvavá hranice, že se dohodne nějaké příměří na linii dotyku, která bude výsledkem bojového střetu. Asi to bude někde na hranicích Doněcka a Luhanska a patrně to zahrne přímořské oblasti. Mariupol padne a je otázka, zda se Putinově pozoruhodně neefektivní armádě podaří prokousat se přes Oděsu až k Podněstří. Může to trvat dlouho, Krymská válka v padesátých létech devatenáctého století na pozoruhodně podobném půdorysu trvala tři roky.

Takže si možná v roce 2025 řekneme, jestli jsem měl na apríla v roce dvacet dva pravdu nebo neměl.