V poslední době se množí případy, kdy se havárie civilního letadla stává politickou záležitostí. Samozřejmě, je to nanejvýš logické, pokud příčinu neštěstí tvoří pumový útok, jako s velkou pravděpodobností u ruského stroje nad Sinají, nebo raketa Buk, jako v případě malajsijského letadla nad Ukrajinou, sestřeleného nejspíše proruskými separatisty.

Vítězství polské strany Právo a spravedlnost (polskou zkratkou PiS) v nedávných parlamentních volbách však zároveň vrací na scénu i polský prezidentský Tupolev Tu-154, který havaroval v dubnu 2010 při přistání ve Smolensku.

Při neštěstí tehdy zahynul prezident Lech Kaczyński a několik desítek osob z jeho doprovodu, převážně vysoce postavených politických či vojenských představitelů. Lech Kaczyński cestoval na pietní akt do Katyně k uctění památky polských důstojníků, které nechal v době druhé světové války povraždit sovětský diktátor Stalin.

A právě tím nabylo celé neštěstí v myslích mnoha Poláků jakýsi národně-mystický rozměr, stalo se symbolem polského utrpení a mučednictví.

Tyto pocity však Jarosław Kaczyński, bratr-dvojče zesnulého prezidenta, a jeho strana záměrně podněcovali, ba dráždili. Nejen pořádáním vzpomínkových akcí, ale též vytrvalým zpochybňováním oficiálních výsledků vyšetřování katastrofy, které zpravidla upozorňovaly na chyby posádky letadla. Poslanci a senátoři PiS dokonce nedlouho po neštěstí ustavili zvláštní parlamentní komisi, jež přišla s verzí o explozi na palubě prezidentského stroje.

Komisi vedl Antoni Macierewicz, jenž bude v nové vládě Beaty Szydłové zastávat post ministra obrany. Macierewicz aktivně působil v protikomunistické opozici a po roce 1990 proslul jako velký zastánce lustrací. Nicméně jeho fascinace tajnými službami a jejich vlivovými možnostmi u něj nabyla rozměrů, které jeho kritici označují pojmy jako paranoik, blázen nebo psychopat.

Smolenskou katastrofu Macierewicz vysvětluje jako výsledek obsáhlého mezinárodního spiknutí, v němž samozřejmě hlavní role připadla Rusku. Avšak, jak poznamenal Woody Allen, to, že má člověk paranoiu, ještě vůbec neznamená, že po něm nejdou.

Katastrofu u Smolensku stále provází množství otazníků, a i proto již nová polská vláda ústy nastupujícího ministra zahraničí avizovala snahu o obnovu či aktivizaci vyšetřování. Určitě ji v tom může povzbudit také skutečnost, že trosky malajsijského boeingu jsou dávno v Holandsku či že pád ruského airbusu vyšetřují v Egyptě hlavně Rusové, zatímco vrak Kaczyńského tupolevu pořád dlí v Rusku.

Nicméně nastupující polská garnitura též investovala už příliš mnoho energie a politického kapitálu do emotivního příběhu, podle nějž bylo u Smolensku všechno jinak a vláda Občanské platformy bránila poctivému vyšetřování.

Co když ale případné nové vyšetřování víceméně potvrdí závěry dosavadních oficiálních zpráv? Bude mít Jarosław Kaczyński odvahu přiznat sám sobě a hlavně oznámit svým příznivcům, že, obrazně řečeno, Země je kulatá?