Hrozí, že polská vládní PiS se bude snažit urvat příští vítězství metodami na hraně

Už jsme si skoro zvykli na to, že z Polska přicházejí spíše znepokojivé zprávy. A nejinak tomu je v posledních týdnech i dnech.

Prezident Andrzej Duda podepsal spornou novelu shromažďovacího zákona, podle níž se protestní demonstrace nebudou moci konat blíž než 100 metrů od shromáždění, které úřady označí za celostátně důležité. Úpravu sice posvětil i Ústavní soud a čistě formálně ji asi opravdu nelze považovat za bytostně nedemokratickou, leč, jak upozorňují kritici, při „šikovné“ aplikaci se z ní může snadno stát nástroj vlády pro omezení opozičních protestů. Vláda ji však zdůvodňuje potřebou zvýšené ochrany účastníků veřejných shromáždění.

Odstranit populární starosty

Bohužel, nejde o jedinou problematickou záležitost. Letos v lednu například předseda vládnoucí strany Právo a spravedlnost (PiS) a faktický vládce Polska Jarosław Kaczyński avizoval záměr pozměnit volební zákon pro komunální volby, plánované na rok 2018. U našich severních sousedů se starostové i primátoři volí přímo, Kaczyński však „nahlas zauvažoval“ o tom, že by mohli zůstat v úřadu maximálně dvě volební období po sobě. Pro podobné opatření se samozřejmě dají nalézt věcné argumenty, ostatně, pro většinu prezidentů v demokratických zemích něco takového platí. Nicméně v aktuálním polském kontextu může podobná snaha skrývat jeden velmi konkrétní politický záměr: zbavit úřadu mnoho populárních starostů a primátorů, kteří nepatří k PiS a jsou vůči této straně negativně naladěni. Konkrétně lze coby příklad uvést velmi úspěšného primátora města Gdaňsk Pawła Adamowicze, jenž se stal primátorem (v polské terminologii „prezidentem města“) poprvé v roce 1998 a od zavedení přímé volby v roce 2002 zatím pokaždé zvítězil.

Obavy vyvolává i svoboda médií. Ta veřejnoprávní jsou hlásnou troubou vlády. Ale smyčka se možná začíná stahovat i kolem médií soukromých, zejména těch, která vlastní nebo spoluvlastní zahraniční kapitál.

Velký rozruch nyní vyvolal dopis šéfa švýcarsko-německé mediální společnosti Ringier Axel Springer Media AG Marka Dekana zaměstnancům polského oddělení firmy, v němž označil opětovné zvolení Donalda Tuska do funkce předsedy Evropské rady navzdory odporu polské vlády za drtivou porážku Jarosława Kaczyńského a připomněl „základní hodnoty, které reprezentujeme: obhajujeme svobodu, vládu zákona, demokracii a SJEDNOCENOU EVROPU“.

Podobná psaní lze pochopitelně vnímat jako poněkud nemístnou intervenci, podceňující vlastní úsudek novinářů, ale v „pisovském“ táboře jako obvykle přitlačili na pilu a uvedený dopis interpretují jako důkaz toho, že vůči vládě kritická polská média řídí Německo, či dokonce že západní (německý) kapitál podporuje spiknutí s cílem svrhnout polskou vládu.

Náměstek ministra kultury Jarosław Sellin označil v rozhovoru pro veřejnoprávní (tedy provládní) televizi vliv zahraničního kapitálu na polská média za nadměrný, zejména v segmentu regionálních novin, a avizoval přijetí opatření vedoucích k „polonizaci“ médií.

Mediální masáž voličů

Uvedené příklady, a nejsou vyčerpávající, musí přinejmenším vést k ostražitosti a obavám. V PiS totiž dobře vědí, že se jednobarevné většiny dobrali spíše díky shodě příznivých okolností, mimo jiné kvůli absenci levice v parlamentu, neboť rozdělené levicové subjekty nedokázaly ve volbách překonat uzavírací klauzule. Evidentně tudíž „makají“ na tom, aby příští volební vítězství (i vítězství v komunálních volbách) bylo zkrátka jistější. Napomoci k tomu má i mediální masáž obyvatelstva a omezení jeho přístupu k alternativním zdrojům.

PiS zčásti nahrává rovněž opozice, jež „prokoučovala“ zimní boj o parlament. Skupina poslanců sice dnem i nocí blokovala jednací sál, avšak protest nezískal vyloženě masovou podporu a byl v lednu odpískán. Korunu trapnosti všemu nasadil jeden z opozičních lídrů Ryszard Petru, jenž během protestu odletěl na Madeiru, a navíc nikoliv s manželkou, leč s poslankyní své strany Nowoczesna Joannou Schmidtovou. A občanský aktivista Mateusz Kijowski, šéf Výboru na obranu demokracie (KOD), se posléze sám střelil do nohy, když vyšlo najevo, že z darů na provoz KOD vyplácel vlastní firmě peníze za údajné IT služby, a to za dosti předraženou cenu.

Polská opozice se tedy nachází spíše v defenzivě, její představitelé prostě asi nejsou jedinci stavění pro boj v zákopech a na barikádách. Na druhou stranu, dle průzkumů veřejného mínění, se základní rozložení sil ve srovnání s volbami příliš nemění, PiS nové voliče nenabírá. V sondáži agentury IBRIS ze 17. března dokonce Občanská platforma (27 procent) začala dýchat PiS (29 procent) na záda. Tím spíš však hrozí, že se vládnoucí strana bude snažit urvat příští vítězství metodami na hraně, ba za hranou pravidel liberální demokracie i obecného vkusu.

Autor je politolog

LN, 22.3.2017