Četl jsem ten text a nevěřil svým očím. Gita Zbavitelová, která na Neviditelném psu píše fundovaně o Izraeli a jeho konfliktu s palestinskými Araby, ostře kritizovala premiéra Netanjahua.

Je to poprvé, kdy s ní musím hrubě nesouhlasit. Mrzí mě to o to víc, že dosud byla za své analytické příspěvky vysoce ceněna, a to nejen mnou, ale také lidmi doma i v cizině, jak jsem se občas dočetl ve své emailové poště.

Zklamáním je její článek IZRAEL: Protiizraelská rezoluce OSN a její dozvuky (NP, 27. 12. 2016). Paní Gita uvádí, že Netanjahu se zachoval hystericky, vede Izrael do izolace, bezhlavě kolem sebe kope a postavení své země jenom zhoršuje.

Čekal jsem s napětím na izraelskou reakci po přijetí rezoluce RB 2334/2016. Rázností odezvy jsem byl potěšen a povzbuzen: premiéra Netanjahua plně chápu. (Jak prozíravé se nyní jeví rozhodnutí, že si jako šéf vlády ponechal i resort zahraničí.) Nevím ovšem, jak by si paní Gita představovala odpovídající reakci, ale pokud se mezinárodní společenství (RB OSN, předtím UNESCO) opakovaně dotýká „zřítelnice židovského oka“, tj. pokud opakovaně zpochybňuje historickou vazbu Židů k Jeruzalému a v něm pak ke Chrámové hoře a Západní chrámové zdi, pak nic jiného, než co neostřejší ohrazení se není na místě. Tady přece nejde o hysterii a kopání kolem sebe, ale o postoj skutečného lídra, který brání nejposvátnější a nejlegitimnější zájmy svého národa.

Problém není v oprávněné izraelské reakci (v odvetných opatřeních Izraele), ale ve dvojakém postoji zemí, které na jednu stranu proklamují svůj přátelský vztah k židovské republice a na stranu druhou hlasují pro rezoluci, která je vůči Izraeli zjevně nepřátelská. Například: není možné, aby Izrael poskytoval rozvojovou pomoc senegalskému zemědělství za situace, kdy Senegal hlasuje v tak citlivé záležitosti proti Izraeli. Je to v principu stejné, jako když šéf Palestinské autonomie Abbás slovně „bojuje“ proti terorismu, ale v praxi zabité teroristy glorifikuje jako mučedníky a vyplácí jejich rodiny. Položme si otázku, koho je třeba plísnit. Abbáse za tuto faleš, nebo Netanjahua za to, že tuto Abbásovu politiku kritizuje? V našem zvráceném světě je zřejmě správně varianta „B“.

Stejně tak je zapotřebí vnímat zrušení chystané „přátelské“ návštěvy senegalského ministra zahraničí nebo ukrajinského premiéra v Jeruzalémě. Jsme-li přátelé, musí to být zřejmé nejen ze slov, ale i z činů. Není-li tomu tak, je absurdní útočit na Izrael (jeho premiéra) kvůli tomu, že si dovolil patřičně zareagovat.

Právě toho jsme dlouhodobě svědky. Teroristé z Pásma Gazy vystřelují rakety – a Izrael je odsuzován za ta, že se brání. Teroristé z Předjordánska vraždí za zelenou linií – a Izrael sklízí kritiku za stavbu bezpečnostní zdi. Nyní se premiér Izraele ohradil proti hanebné rezoluci namířené proti jeho státu – a je za to nevybíravými slovy peskován.

Roztrpčen a zklamán nemohu nenapsat: Už i vy, Gito Zbavitelová? Proč?

Ještě dovětek: Ano, v rezoluci se Rada bezpečnosti znovu přihlásila ke své vizi regionu, v němž dva demokratické státy, Izrael a Palestina, budou žít vedle sebe v míru v rámci bezpečných a uznaných hranic. Jenomže: tyto bezpečné a uznané hranice je třeba nejprve vyjednat. Pokud ovšem budeme nutit Izrael, aby se stáhl na linii příměří platnou do 4. 6. 1967, kterou v Jeruzalémě nemohou považovat za hranici bezpečnou, pak cíle (míru) nebude dosaženo nikdy, neboť už není o čem jednat. Jednání znamená, že budou zohledněny zájmy obou stran, nikoli pouze jedné – arabské. A o tom rezoluce RB OSN 2334 v principu je.