V posledních únorových sobotních Lidových novinách publikoval ředitel Občanského institutu Roman Joch svoji představu o budoucnosti Ukrajiny pod názvem Ukrajina dozrála pro Marshallův plán č. 2. Podobné myšlenky tvoří nezanedbatelnou část agendy v pozadí mírových jednání o Ukrajině. Jestli se o něčem obtížně jedná, potom je to zcela jistě otázka, kdo to zaplatí a kdo bude garantovat, že peníze půjdou tam, kam mají jít.

Autor článku přichází s velmi svérázným návrhem, a to vyvlastnit účty ruských fyzických a právnických osob v západních bankách a ty peníze dát Ukrajině. Na tomto základě ekonomicky prosperující Ukrajina ohrozí jednotu Ruska a budeme se bavit o tom, zdali Kaliningrad nebo Sibiř budou nadále ruské.

Autor si je jasně vědom, že se nejedná o pravicové řešení, ale to lze prý omluvit novou dobou, která přináší i nové myšlení. Z hlásné bašty konzervatizmu tak překvapivě přichází revoluční kvas reprezentovaný zlodějinou za bílého dne. Tímto aktem padne mezinárodní garance investic, důvěra v bankovní domy, a v důsledku toho i volný pohyb kapitálu po světě. Dojde k rozbití globálního ekonomického propojení, které brání větším ozbrojeným konfliktům a podporuje volný pohyb osob i myšlenek. Asi i proto autor v závěru článku navrhuje vybudovat středoevropské jaderné odstrašení, neboť v tomto novém řádu nebude to americko-britsko-francouzské stačit. Tím ovšem padá další pilíř celosvětové politiky po roce 1989, kterým je omezit šíření jaderných zbraní, a podráží nohu jedinému legitimnímu opodstatnění celosvětových sankcí vůči Íránu. Živě si představuji legislativní bitvu v českém parlamentu o jaderné tlačítko. Nejspíš president jako vrchní velitel? Ale jenom formální? Země, která skoro nemá armádu, má disponovat jadernými zbraněmi?

Tyto myšlenky nejsou ani liberální, ani konzervativní a především se příčí zdravému rozumu. Jediné, čemu nerozumím, že k jejich publikování dostává autor prostor dvou třetin stránky v sobotním vydání, aby je mohl dokreslit výrazy jako „uslintaný polibek Putina“, „Mutti Merkel“ a „americký prezident vykazující všechny příznaky Aspergerova syndromu“. Neztrácíme soudnost?

Ve zkrácené podobě uveřejněno v LN, 5.3.2015