Nemohu se ubránit dojetí, když se mi dostane do ruky článek pana Petříka nazvaný teatrálně Neototalitní Evropa je tragikomická. Svůj obsáhlý text uvádí autor prorockou větou, z níž vybírám : „…, protože Evropa, jak jsme ji znali - tím míním decentralizovanou, svobodnou, tradiční Evropu založenou na antických a křesťanských kořenech západní civilizace, fungující v rámci svobodných politických a ekonomických zřízení - tu už zanedlouho nebude.“ A pokračuje dalším apokalyptickým citátem historického vizionáře, tentokrát Romana Jocha, z něhož vypichuji: „…. Konkrétně, západní civilizace umírá. Její étos se vytrácí ze srdcí a myslí jejích obyvatel. Nebyla zničena silou zbraní, nýbrž zaniká ztrátou loajality vlastních příslušníků.“

Duch článku je tak odhalen a není příliš podstatné, zda ho čtenář dočte až dokonce. Nic zásadnějšího, co by přebilo výše uvedené, se už čtenář stejně nedoví. V podstatě nevidím osud Evropy s přemrštěným optimismem, nicméně pokud snad Evropa skončí v budoucnosti špatně, nebude to díky ztrátě loajality. Bude to právě naopak proto, že si část evropských politiků, zejména levicových a křesťansko-demokratických, zvykla Evropu či naši euroamerickou civilizaci obecně považovat automaticky za „pupek světa“, kde se ví přesně, že je lidem nutné zajistit spokojený život často i proti jejich vůli. A je pravdou, že právě prezidentské volby v USA před dvěma lety díky této v podstatě levicové rétorice Barack Obama mistrně vyhrál.

Nicméně, vize konce Evropy postavené na argumentech panů Petříka či Jocha považuji za velmi nadsazené. Musím se především podivit samotnému spojení „neototalitní Evropa“. Důkazy o nové totalitě projevující se tím, že nám Evropa „vzala žárovky“ nebo cigarety nebo cokoli dalšího, co podlamuje tradiční pojetí osobní svobody v liberálně-konzervativním hávu, jsou přinejmenším zavádějící. Procesy technické unifikace započaly již před více než dvěma stoletími. Vždy byly doprovázeny protesty těch, kteří na tento proces dopláceli, tj. drobných výrobců. Technické normy se však nakonec prosadily a dnes je na nich založena veškerá výroba a výměna zboží. Rovněž tak protialkoholní politika či dnes tolik módní protikuřácká kampaň není v zásadě nic nového. Na uzákonění prohibice v USA vydělaly nově vzniklé gangy. Tím se velmi často argumentuje jako důkaz toho, že zákazy nic neřeší. Ale opravdu si dnes troufneme legalizovat užívání všech drog s tím, že by tím údajně měla prudce klesnout kriminalita na drogy navázaná?

Naše civilizační hodnoty jsou a budou v ohrožení tehdy, pokud by se v Evropě definitivně prosadily ideologie kolektivistického typu. Jedné, komunistické, jsme se zbavit dokázali. Stalo se tak jaksi mimochodem proti všeobecnému přesvědčení o trvalosti východoevropského bloku států pod kuratelou SSSR. Jen málo politologů a ještě méně politiků věřilo, že se s nástupem Gorbačova v Sovětském svazu blíží pád komunismu.

Jsem pevně přesvědčen, že vývoj není zcela předvídatelný. Pokud bych jen na okamžik připustil, že se vývoj v Evropě bude ubírat jedině směrem, který naznačil pan Petřík ve svém článku, byl bych na tom stejně, jako komunistický vizionář věřící, že do dvaceti let tu máme komunismus. V pozdním středověku před nástupem renesance ohrožovala Evropu expanze Osmanské říše. Právě v našem, středoevropském prostoru byla tato expanze zastavena a započalo postupné dobývání jihovýchodní Evropy zpět do křesťanských rukou. Nebo připomeňme arabské dobytí většiny Iberského poloostrova, které se také podařilo zastavit a vrátit do křesťanských rukou. Ale i naše, evropská expanze do celého světa neměla nikdy znaky osvobození. Vždy to bylo nejprve kruté dobytí a obsazení nového světa a teprve poté tam mohly vzniknout podmínky k tomu, na co jsme či můžeme být hrdi. Naše Evropa nezahyne, pokud dokáže být zejména konkurenceschopná a pokud se udrží naše vazby na USA. Jak ale bude konkrétně svět vypadat za dvacet či padesát let, na to skutečně odpověď neznám. A ten, kdo ji zná, je možná jedině Bůh, ne pan Petřík.