Vraceli jsme autobusem domů s malou dušičkou. Hanebně jsme prohráli a náš ligový náskok se nebezpečně scvrkl na jediný titěrný bodík. Jaké však bylo naše překvapení, když na náměstí v rodné Křemži nás uvítala dechovka a s břeskným pochodem Škoda lásky odvedla do hospody, kde už čekali všichni naši fandové a příbuzní. Holky nám každému daly na hlavu myrtový věneček a starosta pronesl řeč, v níž nás oslavoval jako mistry čtvrté ligy, jimiž jsme skutečně v tu chvíli ještě byli. Zapomněli jsme na svoji mizernou formu a jedli, pili, hodovali až do rána.

Tahle zasutá vzpomínka mi vytanula na mysli, když jsem v novinách četl komentáře o výsledku nedávných parlamentních voleb v Holandsku. Mark Rutte, dosavadní premiér a předseda vládnoucí Lidové strany svobody a demokracie, získal víc hlasů nežli jeho politická Nemesis jménem Geert Wilders.

Uff, globalistická Evropa si zhluboka oddechla. Rutte je přece jen hrdina, znemožnil nástup k moci vůdce a jediného kmenového člena Strany svobody, ultrapravičáka Geerta Wilderse. Tento politik sváděl Holanďany na scestí sliby, že když ho zvolí, uzavře hranice i mešity a dá vale jak euru, tak Bruselu, jehož direktivy položily holandský mořský rybolov na lopatky.

Zvěst o tom, že nevyhrál volby, se rozšířila Evropou rychlostí stepního požáru. Ze všech stran zaznělo unisono, že jeho porážka je předzvěstí počátku konce populismu a nacionalismu v Evropě.

„Srdečně gratuluji Marku Ruttemu k jeho jasnému vítězství proti extrémismu,“ sdělil světu francouzský prezident Francois Hollande, který se obává nezadržitelného vzestupu ‚extrémistky‘ Marine Le Pen v prezidentských a parlamentních volbách.

Martin Schulz, sociálně demokratický kandidát na trůn německého kancléře, přiznal, že se mu „ulevilo“. Oznámil to internetový deník Politiko, který neupřesnil, jak nebo proč Schulzovi spadl kámen s krku. Ale zřejmě proto, že doufá, že si Němci vezmou z Holanďanů příklad a nepodpoří v podzimních volbách Frauke Petry, předsedkyni strany Alternativa pro Německo; Petry vyrůstala v NDR jako Merkelová, proti které kandiduje.

Manfred Weber, předseda skupiny Evropské lidové strany v evropském parlamentu, řekl, že Rutteho vítězství je „je přímým úderem na bradu všem, kdo jsou proti Evropské unii“.

Italský ministerský předseda Paolo Gentiloni zvolal: „Žádný Nexit, Holanďané jsou chlapící!“

Lucemburský premiér přizvukoval: „Populismus se nevyplatil.“

Když jsem některé z těch politiků slyšel a viděl v televizi, chyběla mi k tomu jen česká dechovka a řízný marš. Nepodezřívejme však žádného z nich ze ztráty soudnosti. Mysleli racionálně, mluvili cílevědomě a cíleně. Chtěli utvrdit své spoluobčany v přesvědčení, že není jiná cesta k lepším zítřkům nežli ta, kterou jim ukazují a po níž je vedou.

Co se vlastně stalo? Volby v Holandsku rozhodli nerozhodní. Dlouho váhali, komu dají svůj hlas. Na Wildersovi se jim líbil jeho postoj vůči nepřizpůsobivým cizincům, ale společensky zas nebyl tak přijatelný jako Rutte; ten kdyby se postavil za nás, to by byla špice.

Rutte je vyslyšel. V závěru kampaně začal pytlačit ve Wildersově revíru. Ujišťoval a přesvědčoval voliče, že má stejný postoj k cizincům jako oni: buď se cizinci budou chovat normálně, nebo musí odejít. A když pár dní před volbami vykázal ze země Erdoganovu agitátorku v šátku, kostky byly vrženy. Přišel sice o fůru hlasů a tím o sedm parlamentních křesel, ale jeho strana si udržela první místo v holandské politické aréně a on s největší pravděpodobností bude zas premiérem. Stalo se, co se v konzervativní zemi stát muselo.

Poražený Wilders si polepšil. Získal spoustu hlasů, jeho strana se stala druhou největší partají v Holandsku. Navíc oproti svému dosavadnímu parlamentnímu zastoupení posílila o osm křesel. Do vlády ho Rutte nepřizve. Ale tam by se stejně nedostal, ani kdyby byl vyhrál volby, protože žádná z víc jak tuctu holandských partají by se s ním nespojila, aby mohl vytvořit vládu. A on ví, že jeho čas ještě nepřišel.

„Nezbavil jste se mě, jsem tu pořád,“ vzkázal Ruttemu. Jinými slovy mu naznačil, že mu bude šlapat na paty a sledovat, jak dodrží sliby, které občanům dal ohledně migrace.