Země bilancuje pět let od přijetí běženců

Němčina dala světu výrazy, jimž každý rozumí i bez překladu: Blut und Boden, Lebensraum či Blitzkrieg. Dnes už znějí archaicky. Zato před pěti lety zazněl jiný výraz téhož kalibru: Wir schaffen das. „Zvládneme to,“ řekla kancléřka Merkelová, když rozhodovala o otevření hranic pro nekontrolovaný příliv běženců.

Je to výraz jako stvořený pro bilance. Řekne-li někdo, „zvládneme to“, koleduje si, aby byl s odstupem zkoumán, zda to zvládl. Ale ten výraz napájí i demagogie. Ono „to“ lze vykládat různě. Jako výkon státu, ekonomiky, občanské společnosti, jako politický slib i jako abstraktní společenský ideál. Odpověď není jednoznačná. Ano, Německo zvládlo přijetí 1,8 milionu běženců a migrantů, zvládlo skoro polovinu z nich zapojit do pracovního trhu, zvládlo i mnohé hrozby s tím spjaté (akty teroru či násilí se nevymykají zemím, jež takovou várku naráz nepřijaly). Ale plastičtější odpověď nabízí list Handelsblatt: Dokázali jsme mnoho, ale za jakou cenu?

Tou cenou je hlavně společenské štěpení s přesahy do politiky. Předně sem patří vzestup Alternativy pro Německo. Ta už existovala jako strana libertariánů a ekonomů. Ale až počínaje podzimem 2015 se přiklonila k národovectví. Když AfD uspěla ve volbách, leč ostatní strany ji bojkotují, blokují tím vznik vládních většin a posilují velké koalice. Mají-li v Durynsku postkomunisté 31 procent a AfD 23 procent, nelze to nazvat jinak než erozí politického středu. A když poslanci zvolili premiéra i pomocí hlasů AfD, kancléřka po telefonu řekla, že ten krok „musí být vrácen zpět“. To už bylo na hraně ústavy.

Je to i posílení německé pozice „morálního majáku“. Shrnul to známý evropský intelektuál Ivan Krastev, když v rozhovoru pro Frankfurter Allgemeine Zeitung říkal, proč by milion ukrajinských běženců nevyvolal takovou vlnu solidarity: „Soucit s muslimy lze předvádět právě proto, že jsou tak jiní než my – a tím demonstrovat morální nadřazenost.“

Patří sem i role médií. V létě 2017 akademická analýza dospěla k závěrům, že velké německé listy se změnily v brožury lidové osvěty a žurnalistika nekontroluje konání politiků, nýbrž myšlení občanů. Že Německo postihl výpadek publicistiky, který rozdělil společnost: obavy, aby člověk nepůsobil morálně špatně, plodily „spirálu mlčení“.

Toto je pár kamínků do mozaiky společenského pnutí. Pnutí, jež vyjadřuje cenu za nekontrolované otevření německých hranic před pěti lety.

LN, 2.9.2020