„Ještě nikdy neproběhla tak rozsáhlá politická debata v tak krátké době jako při přeformulování energetické koncepce,“ pochvaloval si šef poslaneckého klubu německé CDU Volker Kauder rozhodnutí ukončit produkci elektřiny z jádra.

Poctivější by však bylo říci: Ještě žádné tak závažné rozhodnutí nebylo přijato tak hekticky. Za tento husarský kousek vděčí Němci kancléřce Merkelové. Aby neprohrála zemské volby v Bádensku Württembersku, udělala po fukušimské katastrofě názorový veletoč a změnila své rozhodnutí o prodloužení provozu jaderných elektráren v pravý opak. Z odstavení prvního reaktoru až v roce 2036 se stalo odstavení posledního již v roce 2022.

Porážce CDU ve volbách v několika spolkových zemích toto taktizování nezabránilo, zato se teď Němci budou potýkat s jeho strategickými důsledky. Titíž občané, kteří ve výzkumech veřejného mínění těsně po fukušimské tragédii požadovali co nejrychlejší opuštění jádra, se totiž budou brzy přivazovat ke stromům, jež bude nutné pokácet, a podpisovat petice proti rozbrázdění země čtyřmi tisíci kilometry elektrických vedení; nové trasy jsou nutné, protože ani nejsilnější vítr ze Severního moře do Bavorska nedofoukne.

Energetická politika je dost složitá i bez populistického úprku od jádra. Plyn a ropa se dovážejí většinou z krizových oblastí, alternativní energie nejsou ani zdaleka cenově konkurenceschopné. Berlín navíc podceňuje mocensko-politický rozměr energetického zásobování.

A tak zatímco kupříkladu francouzská vláda dělá vše pro to, aby energetické koncerny zůstaly v národním vlastnictví, podařilo se německé vládě jejich pozici dále oslabit. Pád akcií E.ON a RWE v důsledku úprku od jádra zlevnil obě firmy tak, že jsou stravitelným soustem pro konkurenty ze zemí, jejichž vlády se chovají rozumněji. Záměr investovat do německé energetiky již projevil jak Gazprom, tak francouzské firmy.

Německá vláda již delší dobu přehlíží fakt, že energetická politika je stěžejní součástí moderní bezpečnostní politiky. Zřejmě jí nevadí, že útěk od jádra ještě dále zvýraznil již tak příliš silnou energetickou závislost Německa na Rusku. Předpokladem pro vyrovnání kolísající produkce ekoproudu je výstavba plynových elektráren. O co, že Gazprom nabídne nezištnou pomoc při jejich stavbě?

Na úprku od jádra je Německo kvůli kancléřce, která se chce za každou cenu udržet u moci. Ale proč vlastně? Vždyť energetická politika byla posledním tématem, které CDU/CSU zásadně odlišovalo od opozice. Vypnutí atomových elektráren by Zelení či SPD zvládli mnohem věrohodněji a lépe než přes noc poturčená CDU/CSU.

Psáno pro E15, převzato z blogu autora s jeho svolením

Autor je ředitel Mezinárodního institutu pro politiku a hospodářství, Hamburk