O čem svědčí půl milionu „bezprizorných“ v Německu

V Německu žije 550 000 odmítnutých azylantů. Tuto zprávu přinesl deník Bild s odvoláním na zdroje spolkové vlády, takže není důvod tomu číslu nevěřit. Německá média z něj velké haló nedělají. Zajímavější je sledovat, jak bude rezonovat jinde – třeba v těch kruzích a zemích, které považují politiku kancléřky Merkelové nejen za experimentální a riskantní, ale přímo za zhoubnou.

Ta zpráva může posloužit jako zbraň pro argumentaci typu: Proč jste přijali milion lidí z Blízkého východu, když se ukazuje, že nejméně polovina z nich nemá na azyl nárok? My jsme to přece říkali předem. Jenže číslo 550 000 odmítnutých azylantů se nevztahuje k přírůstkům z loňské kalamity. Vztahuje se k těm, kteří přišli už dříve: tři čtvrtiny z těchto odmítnutých pobývají v Německu už přes šest let. Jde hlavně o Turky (80 tisíc), Kosovany (70 tisíc) a Srby (50 tisíc), nikoliv o Araby ze Sýrie či okolí. Jestli se ta zpráva vztahuje k něčemu aktuálnímu, tak ke slovům Angely Merkelové, která pronesla v pondělí po porážce její CDU v zemských volbách v Berlíně.

„Kdybych mohla, vrátila bych čas o mnoho let zpět,“ řekla kancléřka, „abych se spolu s vládou mohla lépe připravit na situaci, jež nás v pozdním létě 2015 zastihla spíš nepřipravené.“ Co přesně tím myslela? Možná to, že celý Západ příliš dlouho pokládal válku v Sýrii (či krveprolití na Blízkém východě) za regionální problém, který do Evropy hmatatelně nedosáhne. A pak se nestačil divit, natož se na to připravit, že dosáhl.

Jenže kancléřka těmi slovy mohla myslet i něco jiného – laxnost v odbavování odmítnutých azylantů. Dokud žádaly v Německu o azyl „jen“ desetitisíce lidí ročně, nikomu moc nevadilo, že ti odmítnutí v zemi zůstávají. Byla to jakási známka velkorysosti, multikulturní otevřenosti a pokrokového charakteru Německa vůbec. Až teď, když milion příchozích napjal německé kapacity (ubytovací, politické i společenské) k prasknutí, se hodí i tady prokázat akceschopnost. Prostě znát odpověď na očekávatelnou otázku voliče: Co s tím?

Německo je společností konsenzuální, výkonnou a loajální k vládě. I proto se před rokem jasná většina Němců postavila za „kulturu vítání“. Jenže teď přichází změna. Německo zůstává konsenzuální zemí, ale jeho konsenzus se obrací od vítání všech k vymáhání jasných pravidel. Skoro by se dalo říci, že vytěsnění pravidel loni v září (otevření hranic dokořán) povede k jejich zpřísnění do budoucna.

LN, 25.9.2016