Není to tak dlouho, co paní Erika Steinbach, jako prezidentka Svazu vyhnanců v Německu, prosadila myšlenku, že k 65. výročí ukončení druhé světové války by měl být v Německu vybudován památník obětem těch, kteří museli utíkat nebo byli vyhnáni. Za tímto účelem mělo být zřízeno v Berlíně dokumentační středisko. V únoru se zdálo, že už projektu nestojí nic v cestě, když právě se z celého projektu stáhla paní Steinbach. Nyní ale už i konzervativní deník Frankfurter Allgemeine Zeitung pochybuje, že se podaří projekt realizovat.

Kvůli této idei byla založena nadace s názvem Útěk, vyhnání, smíření, která má poradní radu složenou z historiků a publicistů z různých evropských zemí. Nejdříve tento orgán opustil polský historik Tomasz Szarota, protože, jak řekl, nejde o instituci, která má smiřovat sousedy, ale která chce smíření mezi vyhnanými a těmi druhými Němci. Po tomto historikovi ohlásila odchod i Češka Kristina Kaiserová, která svůj krok zdůvodnila nadměrnou politizací debaty. A na stejném zasedání se o slovo přihlásil i Raphael Gross, ředitel Židovského musea v Frankfurtu, který protestoval proti tomu, že historie vyhnání je nedůsledně zpracovaná. Podle něj než začne nadace pracovat, měla by existovat důkladná studie o vztahu mezi vyhnáním, druhou světovou válkou a holocaustem. Pokud se tak nestane, řekl, odejde i on. A o den později ohlásila odchod z rady publicistka Helga Hirsch. V dopise, který radě poslala, stojí, že nesouhlasí se silnou stranickou instrumentalizací debaty. Takže tři z devíti členů rady odešli a čtvrtý odchodem vyhrožuje. Ostatní nemají z událostí rovněž dobrý pocit. Silvio Peritore, historik z univerzity v Heidelbergu, který v komisi rovněž sedí, to komentuje slovy: Zatím jsme nepracovali, jenom se hádali.

Na hlavní problém evidentně poukazují židovští zástupci v radě a požadují změnu kurzu celé instituce. Kdyby se pracovalo tak, jak to zatím vypadalo, došla by nadace podle nich k absurdním výsledkům, a sice, že největší oběť druhé světové války přinesli Němci a hlavními viníky minulého století by byli alianční vojáci, tedy Američané, Britové a Rusové. To je důvod, proč s odchodem z rady nadace naposled hrozí i místopředseda Ústřední židovské rady v Německu Salomon Korn. Doslova řekl: „Pokud téma vyhnání nebude nahlíženo v souvislostech s druhou světovou válkou, nacismem a nacistickými zločiny proti lidskosti, z rady rovněž odejdu.“

Protože konflikt hrozí již skandálem, zabývali se jím i v Bundestagu a poslanec Wolfgang Thiese ze sociální demokracie to řekl jasně: Odchod historiků ze sousedních zemí ohrožuje přímo jádro celého projektu.

Ministr kultury Bernd Neumann stojí proto před nevděčnou rolí, celou situaci a nadaci nějak zachránit a pokusit se obrátit zájem všech na jádro problému: práci nadace odpolitizovat, tedy celý projekt odstřihnout od vlivu politiků. Krizi v poradní radě chce vyřešit tím, že počet členů zvýší z devíti na patnáct a sousedům v radě nabídne víc míst. Zásadní otázka ale zní, jak po této zkušenosti, která byla dost hlasitě probírána v médiích, chce do rady dostat historiky zejména z Polska a České republiky a udržet tam zástupce židovské obce.

Vysíláno na ČRo 6, publikováno na www.rozhlas.cz/cro6