I takhle jednoduše by se dala popsat současná situace před celoněmeckými volbami do Bundestagu, tedy do poslanecké sněmovny, které se tam uskuteční za pět neděl dne 27.září 2009. Poslední průzkumy z první poloviny srpna agentur Infratest pro newsmagazin Der Spiegel a Forsa pro společenský časopis Stern předpovídají křesťanským demokratům 37 procentních bodů, sociálním demokratům 22 respektive 20 bodů, což je o patnáct respektive sedmnáct procentních bodů méně.

Při minulých volbách v roce 2005 se rozdíl pohyboval okolo jednoho procentního bodu. Svobodní FDP mají v roce 2009 15 respektice 14 bodů, zelení 12 respektive 13 a levice devět, respektive jedenáct procentních bodů, voliči sociálních demokratů přišli tedy letos hlavně k nim. Čísla malých stran jsou v roce 2009 více méně vyrovnaná, zatímco náskok křesťanských demokratů se stále zvětšuje, a to i když Angela Merkelová jako předsedkyně a kancléřka byla do předminulého týdne na dovolené v Tyrolsku a v klidu odpočívala, zatímco její protikandidát Frank-Walter Steinmeier pilně objížděl Německo.

Zdá se, že je to právě tento dlouhodobý trend, který ukazuje jasné vítězství pravice, co ovlivňuje nezvykle klidný průběh volební kampaně. Další důvod je zkušenost paní Merkelové z minulých voleb, v nichž si jednak poštvala voliče návrhem na zvýšení daně z přidané hodnoty a také si uvědomila ošidnost slibů: krize jí nedovolila, aby je splnila. To je možná hlavní důvod její současné opatrnosti, nehledě na to, že tento postoj - dle jejího okolí - nejvíce odpovídá její mentalitě: útoky nemá moc ráda, víc je nakloněna věcnému jednání. Proto tentokrát lidé z volebního štábu hovoří o autentické kampani paní Merkelové. Má to ale samozřejmě i stinnou stránku: Předvolební kampaň má být vždy časem největší transparence, v němž strany jasně hovoří o svých plánech a úmyslech, aby si voliči mohli vytvořit svůj vlastní názor a rozhodnout se, koho mají volit. Je za tím ale ještě jedna věc, a sice, že balíčky na potírání krize a záchranu bank jsou již schváleny, stejně jako peníze na podporu vysokého školství, a to jsou hlavní vládní úkoly pro příští ještě zřejmě těžké minimálně dva roky. O volebním boji je proto letos těžké hovořit. Zvláště obě velké strany se chovají trochu tajemně. Paní Merkelové se vyčítá, že plánuje a dnes i provozuje cosi, co jen velmi vzdáleně připomíná měření sil. Taková situace ale ještě více stěžuje pozici jejího protivníka pana Steinmeiera, protože nemá čemu oponovat a když s něčím podobným začne, nikdo mu neodpovídá.

Je to také ale způsobeno dlouhodobějším postojem strany FDP, která ústy svého předsedy Quida Westerwelleho dala jasně najevo, že do semaforové koalice se sociálními demokraty a zelenými nepůjde. Tím se scvrkly naděje pana Steinmeiera na kancléřský úřad na minimum či spíše na nulu. Jestli se předseda FDP bude držet svého slova, to je základní otázka povolebního uspořádání v Německu. Současná situace totiž nabízí dost možností, alespoň teoreticky: černo-žlutou koalici CDU/CSU se svobodnými FDP, velkou koalici křesťanských stran se sociálními demokraty, jamajka koalici tedy CDU/CSU se zelenými, vyloučíme-li po slovech pana Westerwelleho semaforovou koalici. Za málo pravděpodobnou je možné považovat i velkou koalici. Problematické je zatím i spojení CDU/CSU se zelenými, ale - jak píší analytici - strategie křesťanských demokratů je v tomto bodě jasná: neztratit tradiční příznivce, to znamená nejprve zelenými strašit a pak s nimi koalovat.

Vysíláno na ČRo 6, publikováno na www.rozhlas.cz/cro6