O matce v Rusku vězněné Izraelky Naamy Issacharové (7 a půl roku za 9,6 gramu konopí nalezeného v jejím v Indii odbaveném zavazadle při přestupu v Moskvě cestou do Izraele) platí, že zoufalí lidé dělají zoufalé věci.

Některými diskutujícími byla kritizována za to, jak se chovala při soudním přelíčení v Moskvě (vykřikovala protiruské slogany). Ano, je to problematické, netaktické, ale nikoli nepochopitelné. Pokusme se vžít do její kůže, do jejích pocitů.

Naama Issachar

Stejného druhu je i její nejnovější iniciativa, o které informovala izraelská média v sobotu 4/1 večer. Požádala prezidenta Rivlina, aby nepřijal v oficiální rezidenci Bejt Hanasi v Jeruzalémě Vladimira Putina během jeho nadcházející návštěvy. Plánována je na 23. ledna.

Paní Issacharová soudí, že je nemyslitelné, aby prezident státu přijal ve svém sídle prezidenta Ruské federace, která drží její dceru jako rukojmí za účelem vydírání.

Kdyby ale přesto mělo k setkání dojít (což je více než pravděpodobné: Putin patří k hlavním hostům Fóra o holocaustu konaného u příležitosti 75. výročí osvobození KT Osvětim Rudou armádou – LS), je paní Issacharová připravena přijet z Moskvy (kde po dobu chystaného dalšího odvolání její dcery momentálně pobývá) a vlastním tělem bránit u vchodu do Bejt Hanasi vstupu Putinovi a ruské delegaci.

V otevřeném dopise paní Yaffa Issacharová píše:

Pane prezidente, když celý Stát Izrael viděl, jak je Naama držen sedm hodin ve skleněné kleci jako lev v zoo, očekávala jsem, že jako hrdý prezident Státu Izrael a jeho občanů jasně sdělíte ruské delegaci, že nemáte v úmyslu pompézně hostit muže, který stojí za jejím uvězněním, aby byla použita jako předmět pro politickou licitaci. Jak můžete hostit ruského prezidenta v prezidentské rezidenci, symbolu izraelské státnosti a jednoty, když víte, že drží Naamu jako rukojmí?

Současně prezidenta požádala, aby instruoval ochranku, ať jí nebrání ve splnění této povinnosti matky a občanky státu. Přítomnost Putina v sídle prezidenta vnímá jako osobní a národní ponížení.

Asi se shodneme v tom, že příliš moudrý tento její záměr není (právě s Putinovou návštěvou jsou spojovány naděje, že host udělá vstřícný krok a Naamě udělí milost), nicméně není nepochopitelný. Nespravedlivé věznění Naamy trvá už příliš dlouho a navenek se vše jeví tak, že se nic neděje. Paní Issacharová je zoufalá, chce mít dceru doma – a zoufalí lidé dělají ve svém zoufalství zoufalé činy.

Přitom by stačilo tak málo: aby Putin ukázal pro jednou lidskou tvář a milost udělil. Jemu by to zvedlo prestiž a Naamě vrátilo to nejcennější, o co ji jeho režim připravil – svobodu.

Osobně mám za to, že než blokovat vlastním tělem ve vstupu Putinovi do Bejt Hanasi, bylo by rozumnější uspořádat na příjezdu pokojnou demonstraci s velkými nápisy v ruštině požadujícími svobodu pro Naamu. A vyjednávání o Naamě přenechat tiché diplomacii mezi nejvyššími představiteli obou zemí.

Otázka ovšem je, co dělat dál, když ani po Putinově odletu z Izraele se v životě Naamy coby vězeňkyně ruského režimu nic nezmění. Tato možnost mě osobně děsí den ode dne víc a víc.

Dovětek pro lepší pochopení kauzy:
Pokud se budu vracet z Tramtárie přes Tranzitní zemí do Vlasti, do níž mohu přivézt pro vlastní potřebu jeden litr vína, a v Tranzitní zemi mě zatknou a odsoudí na dlouhá léta kriminálu za to, že u nich je „povoleno“ nula litrů vína, a budu-li mít onen litr v zavazadle odbaveném na letišti v Tramtárii s tím, že se k němu dostanu až ve Vlasti, pak se nejedná o pašování, ale - v normálně fungujícím světě - o administrativní přestupek, kterému by odpovídal trest dejme tomu zabavení věci a vyhoštění. Nikoli sedm a půl roku vězení.

Stejskal.estranky.cz