26.4.2024 | Svátek má Oto


MIGRACE: Přísný jako Dán

1.5.2021

aneb Nová pravidla pro občanství

Dánský politický seriál Borgen u nás získal řadu příznivců. Jeho hlavní hrdinka, fiktivní premiérka Birgitte Nyborgová, bojovala za větší otevřenost Dánska. Dnešní skutečná premiérka Mette Frederiksenová má na věc jiný názor. A její vláda právě přistupuje ke zpřísňování pravidel pro udělení dánského občanství.

Ti, kdo byli odsouzeni za trestný čin, nyní ztrácejí na získání občanství šanci. Kdo podváděl při žádosti o sociální podporu, bude to mít mnohem těžší. A žadatel také musí být zaměstnán alespoň tři a půl roku z posledních čtyř let.

To, co budí největší debatu, je ale něco jiného. Za prvé přibudou v dotazníku nové otázky, které se týkají přijetí takzvaných „dánských hodnot“. Pro řadu Dánů je tato část zpřísnění kontroverzní. Je to reakce na mínění části společnosti, že někteří žadatelé o občanství ve skutečnosti nesdílejí ani nehodlají sdílet stejný pohled na svět s dánskými rodáky. Týká se to zejména mimoevropských žadatelů.

A s tím souvisí druhá změna. O udělení občanství definitivně rozhoduje dánský parlament, kterému úřady dodávají seznamy doporučených žadatelů. Jenže do budoucna už nebudou žadatelé seřazeni podle abecedy, ale podle geograficky definovaných kategorií. Například zda pocházejí z okolních severských zemí, anebo z Blízkého východu a Afriky. Pro poslance bude do budoucna jednodušší někomu občanství nepřiklepnout.

Zpřísnění odsouhlasili právě současní poslanci, shodli se na něm zástupci hned čtyř stran – tří menších pravicových, ale také levicové sociální demokracie, tedy vládní strany. Ostatně současná premiérka Frederiksenová ještě jako vůdkyně opozice podpořila vládní opatření v době migrační krize po roce 2015 včetně takových, jako bylo zabavování majetku žadatelů o azyl.

Sociálnědemokratická vláda také nedávno vyvolala pozornost tím, že začala některé syrské uprchlíky vyzývat k návratu do rodné země, prý nyní už bezpečné. Kritici vlády i pravicových stran tvrdí, že se přizpůsobují tlaku extrémní pravice.

Ale sama Frederiksenová svůj postoj obhajovala právě jako projev sociálnědemokratických ideálů. Na globalizaci a pohyb lidí podle ní nejvíce doplatili ti nejchudší a nejzranitelnější Dánové a ty prý je třeba ochránit.

Nyní ale nejde o udělování azylu, ale občanství těm, kdo už v zemi legálně žijí. Na dánské debatě lze ukázat hlubší rozpor mezi dvěma koncepty občanství a výhod, která z něho plynou. Levicově-progresivní pohled se na občanství dívá jako na dobro, které lze bez problémů udělit a na nějž mají lidé nárok z titulu své životní situace – jsem-li například uprchlík a v Dánsku jsem už nějakou dobu žil.

Jejich konzervativnější oponenti, nyní včetně těch sociálnědemokratických, se na občanství dívají jako na oprávnění k výhodám a privilegiím. A o ta by se měl člověk zasloužit, protože za jejich existenci musel nejdříve někdo zaplatit, nejen v penězích.

Dánsko je někdy při pohledu ze střední Evropy chápáno jako stát podobný Švédsku, tedy blahobytná nordická země se silným sociálním systémem. Jenže mezi oběma státy býval velký kulturně-psychologický rozdíl. Švédové byli dlouhodobě hrdí na svůj kosmopolitismus a někteří dokonce ostentativně odmítali existenci zvláštní „švédské kultury“.

Dánové byli naopak na své dánství hrdí a nepociťovali stud za to, že požadují po těch, kdo s nimi chtějí žít, aby se přizpůsobili. Byl to dánský deník, který uveřejnil provokativní karikatury proroka Mohameda, Dánsko také přijalo zákaz burek, sama Frederiksenová se dávno před svým vstupem do vlády vyjadřovala ve prospěch většího tlaku na kulturní začlenění přistěhovalců z odlišných částí světa, zejména co do postavení žen.

Důležitá dělící linie tedy neležela mezi východem a západem, nebo severem a jihem kontinentu, ale mezi dvěma kulturně podobnými sousedy.

Jenže časy se mění. Ve Švédsku, které už dříve zpřísnilo imigrační pravidla, vláda poslala do parlamentu zákon, podle kterého by žadatel i o jen dočasný pobyt musel nejdříve doložit znalost jazyka, švédské společnosti a zajistit si dostatečný příjem.

A ano, i ve Stockholmu mají sociálnědemokratickou vládu, takže rozdíly mezi Dánskem a Švédskem se zase snížily. Seriál Borgen by už nemohl vzniknout ani na jedné straně Öresundské úžiny.

Vysíláno na ČRo Plus, publikováno na www.rozhlas.cz/plus