Němci milují politické diskuse. Představte si mít paní Jílkovou na obrazovce třikrát týdně a diskutovat s ní mezinárodní problémy. Němci nemají jednu paní Jílkovou, ale hned tři takové tety povídalky.

Maischberger, Illner a Will, to jsou hvězdy německé „kavárny“. Každá z nich má jednou týdně nejméně hodinový diskusní pořad s pěti a více účastníky. Obsazení je vždy stejné: tři nebo více eurohujerů, jeden nebo jedna z domácí opozice, většinou někdo od AfD (Alternative für Deutschland) a jeden zahraniční fackovací panák, na kterém se dá jasně ukázat, jací jsou Němci pašáci.

Nepřímo jsme zastoupeni. Slovák, pan Richard Sulík, občas zaskakuje za Američana Johna Kornbluma a nebo Švýcara Rogera Köppela, vydavatele populárního švýcarského konzervativního týdeníku Die Weltwoche. To jsou fackovací panáci německé politicko korektní kavárny.

Každý z těchto pánů má své oblíbené téma: Pan Sulík právem předhazuje eurohujerům, proč by jeho země, kde jsou důchody 4x nižší než Řecku, měla právě Řeky pomáhat finančně zachraňovat. Na to obzvláště alergicky reaguje zkrachovalý gymnasista, vyučený prodavač knih Martin Schulz, bývalý prezident Evropského parlamentu a nynější kandidát - vše nasvědčuje tomu, že bude neúspěšný - na post německého kancléře. Pan Schulz byl EU parlamentu vnucen Merkelovou a hlasovalo pro něj, na její přání, přibližně 700 poslanců Evropského parlamentu. Pan Sulík byl do téhož parlamentu zvolen demokraticky, bez jakéhokoli nátlaku, třemi sty tisíci slovenských voličů.

John Kornblum, bývalý US velvyslanec v Německu, poslední dobou ztrácí nervy a odhodil svou zdrženlivost. Oproti dřívějším diskuzím už dnes neváhá předhazovat Němcům své dlouholeté, ne právě nejpozitivnější, zkušenosti s nimi. Poukazuje na jejich patologickou potřebu neustále někoho zachraňovat - nejraději celý svět. Nikdy neopomene poukázat na německý standardní názor, že všichni přicházející američtí prezidenti jsou politováníhodné postavy a že největší zloduch všech dob je Trump, protože vyhrál nad Clintonovou. K tomu bývalý velvyslanec dodává, že Trump nejenže vyhrál nad kandidátkou demokratů, ale že vyhrál i nad devatenácti svými odpůrci v republikánské straně. Pan Kornblum zároveň nezapomene nikdy zdůraznit, že on Trumpovi nefandí. Osobně bych řekl, že je masochista, když už v Německu působí přes 50 let.

Největší zábavní hodnotu ovšem má pan Köppel. Lhostejno, co si Švýcaři ve svých lidových hlasováních rozhodnou, všechno je v očích „nejlepších Evropanů“ špatné: zákaz stavby mešit, omezení přistěhovalectví do Švýcarska, vyhazování cizích kriminálních živlů ze země a mnoho dalších úspěšně vyřešených problémů. Švýcaři se nezavděčí. Pan Köppel neváhá předhodit Němcům, že na zachraňování celé Afriky (tím se má zamezit útěku mladých lidí do Evropy), nemluvě o zachraňování celého světa (lidská práva v Číně, nelidské zacházení Australanů s žadateli o asyl), nemají prostě Němci ani finanční, ani politické prostředky. To diskutéry přímo rozzuřuje. Pak vždy následuje konstatování pana Köppela, že Švýcarsko má svou demokracii už poněkud déle než Němci, a že by se tudíž v tomto směru mohli mírnit. Mimochodem: přepočítáno na počet švýcarských občanů, má Švýcarsko vyšší procento cizinců, než k běžencům tak přívětivé Německo.

Nyní ale konečně k oněm osmdesáti procentům uvedeným v nadpise. Minulý čtvrtek v německé televizi, v diskusi o bezpečnosti u Maybritt Illner, uvedl jeden z diskutujících fakt, že 80 procent všech doposud do Německa přišedších běženců nemělo a nemá žádné papíry. Žadné osvědčení totožnosti, nic. A nikdo z diskutujících neodporoval. Z toho lze usoudit, že pan Kubicky, politik ze strany Svobodných demokratů (FDP, Freie Demokratische Partei), mluví pravdu.

Tento fakt by nám mohl, při budoucím EU-přerozdělování uprchlíků, posloužit k jejich odmítnutí. Zcela určitě totiž, den po německých palamentních volbách v září tohoto roku – lhostejno, zda vyhraje Merkel, nebo Schulz - bude přerozdělování běženců na pořadu dne. Do té doby musí totiž obě soupeřící strany - jak sociální, tak křesťanští demokraté - problém uprchlíků tutlat. V opačném případě by totiž nahráli straně AfD, která bojuje proti nekontrolované invazi lidí z islámských států do Německa. Ve věci odmítnutí běženců zjevně nehodláme spolupracovat se státy Visegrádu. Nevím, proč to tak je. Asi se opět cítíme nad naše sousedy povzneseni. Musíme si tedy vymyslet nějakou naši vlastní strategii.

Kdo a z jakého důvodu by nám mohl zakázat přijmout následující zákon tohoto znění:
„Kdo pronikne na území České republiky bez platných osobních dokladů, bude zadržen v internačním zařízení. Tam setrvá do doby, než důvěryhodně doloží svou identitu anebo odejde ze země. Pobyt v internačním táboře si hradí každý z vlastních prostředků. V těchto zařízeních budou platit výhradně zákony České republiky. Nikomu nebudou přiznány žádné výjimky a privilégia. Zásadně nebudou uznávány osobní doklady vydané těmi státy, odkud k nám budou běženci přemísťováni.“

Překlad tohoto zákona do jazyků států, z kterých uprchlíci přicházejí, musí být viditelně umístěn v prostorách všech příslušných vyslanectví a konsulátů, jakož i v kancelářích příslušných českých humanitárních zařízení, která v těchto zemích pracují. Osoba odpovědná za provedení tohoto nařízení je ministr zahraničí - t.č. pan Zaorálek.

Sobotkovi chlapci toto samozřejmě odmítnou. O babišovcích netřeba pochybovat, jde o spolek na podporu Agrofertu. Jsou tu ale Svobodní, Okamurova strana a nyní na politické kolbiště vstupující Realisté. Ti všichni, spolu s TOP 09 a Lidovci a Starosty, by mohli přijetí takového předpisu prosazovat.

Proč by měli? Zkušenosti posledních měsíců ukazují, že jediný spolehlivý způsob, jak se zbavit teroristických útoků, je nemít islamisty v zemi. Kde jsou vyznavači islámu, tam jsou i islamističtí teroristé.