V dnešní době co konflikt, to i mediální válka. Kdo v ní vítězí, získává veřejné mínění, a tedy též politickou výhodu v probíhajícím střetu. Ten izraelsko-palestinský není výjimkou a konfrontace minulých dní mezi Izraelem a Hamasem byla jeho poslední kapitolou.

Jako obvykle, Izrael v bitvě o sympatie demokratické veřejnosti pohodlně usazené u novin, počítačů a televize nezvítězil. Dokud na několikaměsíční raketové ostřelování svého území nereagoval, média mlčela. Zato když po týdnech zdrženlivosti vojensky odpověděl, zpravodajcům a komentátorům všeho druhu začaly žně.

Ten konflikt byl, jako každý se zbraněmi, šeredný. Byli zabiti izraelští civilisté, proti nimž Hamas vždy své útoky směřuje. Kromě těch, kdo na Izrael útočili, pak zahynuli i civilisté palestinští; proti nim sice nikdo útoky cíleně nevedl, ale ani nejmodernější technika takovým ztrátám zabránit neumí.

A jako vždy, když se Izrael ocitne v boji, aktivizoval se Pallywood. Tahle odvozenina odkazující na Palestince a filmový Hollywood se již ve světě seriózní žurnalistiky stala pojmem.

Co se za ním skrývá? Propracovaná mediální manipulace založená na inscenování skutečnosti a fabrikování lživých informací. To vše proto, aby byl židovský stát očerněn a poškozen.

Tak již v září 2000 francouzská televize odvysílala záběry zachycující smrt palestinského chlapce Al-Dury v náručí jeho otce. Ten film posloužil jako ikonická výzva k intifádě.

Za pět let jí padlo za oběť na 500 izraelských civilistů. Na základě pozdějších důkazů se přitom ukázalo, že případ Al-Dury nelze autenticky doložit, a že se tedy jednalo o sehraný výjev. Takhle pracuje Pallywod.

Také současný střet mezi Izraelem a Hamasem měl od počátku svůj pochybný symbol – čtyřletého Mohameda Sadallaha usmrceného 16. listopadu v Gaze, údajně při izraelském náletu. Snímek zakrváceného tělíčka v náručí egyptského premiéra Kandila doprovázeného vůdcem Hamasu Mišalem obletěl svět a vyvolal protiizraelskou zlobu.

Ve skutečnosti bylo nešťastné dítě zabito při výbuchu zbloudilé rakety Hamasu. Prokázala to velikost kráteru stejně jako svědectví řady Palestinců. Izrael navíc v době události prokazatelně dodržoval příměří, aby umožnil návštěvu egyptského politika v Gaze. I toto bylo z produkce Pallywoodu.

Již o den dříve věhlasná BBC odvysílala z Gazy záběry bezvládného Palestince odnášeného po izraelském útoku. Diváci však již neviděli, jak film pokračoval o několik vteřin později: Údajná oběť izraelské brutality se na stejném místě v klidu a nezraněna procházela. Pallywood vždycky najde dostatek komparsistů.

A z Gazy minulých dnů do třetice: Osmnáctého listopadu arabská zpravodajská síť Alarab Net zveřejnila fotografii vyvražděné arabské rodiny včetně dětí, podle textu díla Izraelců. Jak se však ukázalo, světovými médii široce sdílený snímek byl měsíc starý. Poprvé byl zveřejněn v Dubaji a zachycoval oběti masakru v Sýrii.

Takový je tedy Pallywood: parazitující na neštěstí Izraelců a Palestinců, živící nenávist; zlovolná propaganda proti židovskému státu, krytá však, žel, i zavedenými mediálními značkami demokratických zemí.

Převzato z Radio Česko

Autor je ředitel Židovského muzea v Praze