Případ fotografie "Palestince zbitého izraelským vojákem na Chrámové hoře v Jeruzalémě" se do dějin žurnalistiky zapsal jako jedna z největších protiizraelských lží, spolu se zmíněnými kauzami tzv. Janinského masakru, během kterého měl Izrael spáchat kolosální masakr palestinských civilistů, což nebyla pravda. Další z mnoha lživých informací bylo třeba křivé nařčení izraelských vojáků z vraždy Mohameda Dury. Toto obvinění se ukázalo opět nepravdivé.

Co se vlastně roku 2000 stalo? Dne 30. 9. 2000 deník The New York Times a americká tisková agentura Associated Press otiskly fotku s titulkem "Zkrvavený a brutálně potlučený palestinský chlapec se krčí u nohou izraelského vojáka". Tato zaujatá, nepravdivá a hlavně neověřená zpráva vyvolala rozhořčení a vzápětí nato násilné protiizraelské demonstrace po celém světě, a to i ve Spojených státech, tradičním izraelském spojenci. Světové deníky, které převzaly tuto zprávu a titulek, se snažily vnutit veřejnosti představu o izraelské brutalitě, která se nezastaví ani před násilím na dětech. Izraelský voják s obuškem měl tuto verzi potvrzovat. Fotografie se stala účinným nástrojem arabské propagandy. Některé arabské skupiny vyzvaly k bojkotu firmy Coca Cola pro její podnikání s Izraelem, stejně tak napadly i limonádu Pepsi. Název Pepsi totiž měl znamenat "Pay Every Pence to Save Israel" ("Zaplať každou penci na záchranu Izraele"). Arabové pomlčeli, že firmy Coca Cola a Pepsi čile podnikají i v arabských zemích. Agentura Associated Press uveřejnila karikaturu "Volá Pepsi, židovský výrobek", která měla protiizraelskou lež podpořit. Navzdory proklamovanému a prováděnému bojkotu Státu Izrael se ovšem tento výrobek prodává a těší oblibě právě v arabských zemích.

Jaká tedy vlastně byla pravda o zveřejněné fotografii? Na zmíněné fotce byl ve skutečnosti zachycen Tuvie Grossman, Žid narozený v USA. Na den, na nějž připadá židovský svátek Ros Hašana, si zajel na dovolenou do Izraele a rozhodl se navštívit Západní zeď (Zeď nářků), posvátné místo judaismu. Grossman se svými přáteli projížděl zkratkou přes arabskou část Jeruzaléma, ovšem zanedlouho byla celá skupinka přepadena palestinským davem. Arabští útočníci rozbili okna taxíku, otevřeli násilím dveře a Grossmana spolu s jeho přáteli lynčovali. Palestinští teroristé mlátili Grossmana pěstí, kopali do něho, házeli po něm kameny, mlátili mu hlavou o zem a jeden z arabských útočníků dokonce bodl Grossmana do nohy. Vylekaný Grossman začal řvát, útočníci se na krátkou chvíli polekali, Grossman toho využil a dal se na útěk. Čtyřicetičlenný dav ho začal pronásledovat, pokračoval v kamenování, ale Grossmanovi se podařilo dostat k benzínové pumpě, kde měli stanoviště izraelští vojáci. Tam se napadený a zraněný Grossman zhroutil na zem. V tu chvíli se objevili novináři z New York Times a Associated Press a podali informaci, ve které účelově vylíčili Tuvieho Grossmana jako palestinského mladíka, jenž se stal obětí izraelské brutality. A tak nechtěně a nedobrovolně Tuvie Grossman posloužil protiizraelské propagandě.

Na fotografii zareagoval Aaron Grossman, otec brutálně potlučeného Tuvieho. Poslal do redakce novin The New York Times dopis tohoto znění: "Pokud jde o obrázek tzv. ´palestinského chlapce´ a izraelského vojáka, tak Vám musím sdělit, že ten mladý ´Palestinec´ je můj syn, který byl spolu se dvěma přáteli surově zbit a pobodán palestinským davem. Navíc se incident nemohl odehrát na Chrámové hoře, protože tam nejsou žádné čerpací stanice s hebrejskými nápisy." V reakci na tuto stížnost New York Times zveřejnil částečnou korekci zprávy, která označila Tuvieho Grossmana jako "amerického studenta v Izraeli". Nikoliv jako židovského mladíka zmláceného palestinským davem a už vůbec nebylo uvedeno, že byl zmlácen v jeruzalémském Starém městě, i když se bití ve skutečnosti událo v arabské čtvrti Wadi al Joz. Ovšem nesprávné znění opravy článků vyvolalo rozhořčení napříč americkou veřejností a New York Times byl nucen připravit nový dotisk se správným zněním titulku: „Židovský chlapec obětí brutálního lynče palestinských výtržníků“. Toto hanebné nepravdivé informování během II. palestinské intifády se stalo dalším mementem protiizraelské zaujatosti. Podle jednoduchého pohledu je vždy Palestinec obětí a Izraelec násilník a bohužel i uvedení celé záležitosti na pravou míru ještě neznamená vítězství pravdy, protože lidem pronikne do hlavy prvotní informace, a už se nepídí po detailech, změnách a opravách.

Proto považuji za užitečné, ba nutné trpělivě vyvracet nepravdy a "senzace", kritizovat původce nepodložených a účelových zpráv. Je to nikdy nekončící proces, protože nejenom světová, ale i naše média baží po senzačních zprávách a odhaleních, a to i za cenu překrucování pravdy.