V dubnu 2004 zveřejnila ruská edice amerického časopisu Forbes první žebříček nejbohatších Rusů. Tři měsíce nato byl nájemnými vrahy zastřelen její šéfredaktor Paul Klebnikov. Teď publikoval moskevský Forbes rozhovor s nejbohatší Ruskou Jelenou Baturinovou a současný šéfredaktor je opět na "odstřel". Tentokrát naštěstí jen obrazně.

Okamžitě to zastavte

Podnikatelku ve stavebnictví a nemovitostech Baturinovou rozladil obsah rozhovoru a především titulek Mám garantovanou ochranu, kterým redakce inzerovala interwiev na obálce. Co tím chtěl časopis říci, je jasné: Baturinová není obyčejnou podnikatelkou, ale těší se speciálním výsadám.
Nejbohatší Ruska je totiž už patnáct let manželkou moskevského starosty Jurije Lužkova a spekuluje se proto o tom, že na vrchol ji nedovedly jen talent a tvrdá práce, ale i lukrativní kontrakty, k nimž jí pomohl mocný manžel.
Inzerát s obálkou prosincového čísla Forbesu vyšel s předstihem v ruské edici časopisu Newsweek, a když jej Baturinová uviděla, pohrozila vydavateli (německému nakladatelství Axel Springer), že pokud Forbes vyjde v avizované podobě, podá na něj žalobu. Na to Axel Springer zareagoval oznámením, že vydání prosincového čísla se "odkládá", neboť je třeba ověřit několik věcí z textu, který se stal předmětem sporu.
Šéfredaktor Maxim Kašulinskij si to však nemyslel a demonstrativně rezignoval. V tu chvíli se však za Kašulinského postavil americký vydavatel Forbesu a údajně Němcům dokonce pohrozil, že ustoupí-li Baturinové, odebere jim licenci k vydávání ruské edice.
A následoval další překvapivý obrat: časopis se na novinových stáncích přece jen objevil, a to s jednodenním zpožděním. Upraven byl pouze mírně citát na obálce. Baturinová v něm říká, že má garantovanou ochranu, a to "jako každý investor". Což mění původní význam, nebo to jejímu předešlému výroku aspoň bere jeho dvojznačnost.

Byznys nade vše

Celý skandál je tak vlastně jen bouří ve sklenicí vody. Kašulinskij zřejmě šéfredaktorem zůstane a německé vydavatelství bude v Rusku i nadále časopis Forbes vydávat. Není divu, v zemi s rostoucí ekonomikou a s početnou vrstvou bohatých je vydávání Forbesu velmi výnosným byznysem.
Potížím prosincového čísla věnovala pozornost média nejen v Rusku, ale doslova po celém světě. A byť se opět mluví o ohrožení svobody slova, je výsledek kauzy vlastně dobrou zprávou: byznys je pro vydavatele důležitější než moc a přízeň takzvaných oligarchů, propojených s politiky.
Připomeňme zde, že Forbes má výjimečné postavení: je považován za jeden ze symbolů kapitalismu, a je historickou anekdotou, že ho skotský imigrant a ekonomický novinář Bertie Charels Forbes založil v New Yorku v roce 1917, doslova pár týdnů předtím, než v Rusku zvítězila komunistická revoluce. Start ruské verze časopisu v roce 2004 byl pak se smyslem pro ironii načasován přesně na den Leninových narozenin.
Forbes se stal celosvětově známým hlavně díky různým žebříčkům, z nichž asi nejznámější je ten zveřejňující každoročně pořadí nejbohatších lidí světa. Proto i moskevská edice zahájila svou existenci otištěním pětadvacítky nejbohatších Rusů.
Když byl pak zastřelen Paul Klebnikov, psalo se o tom, že by objednavatelem vraždy mohl být někdo ze zmíněného žebříčku. Pak se však vyšetřovatelé přiklonili k verzi, že je jím spíše čečenský vůdce Chodžachmed Nuchajev, o kterém Klebnikov napsal knihu.
Z vraždy byli obviněni a posléze obvinění zproštěni tři muži. Rozsudek však není pravomocný, protože nejvyšší soud nařídil letos v listopadu obnovení procesu.
Není pochyb o tom, že Rusko zůstává pro novináře nebezpečnou zemí. Klebnikovova vražda byla hodně připomínána letos v říjnu, kdy byla zavražděna v Moskvě reportérka Anna Politkovská. Podle newyorského Výboru na obranu novinářů je Rusko pro žurnalisty třetí nejnebezpečnější zemí na světě: po Iráku a Alžírsku.

Země médiím zaslíbená

Na druhou stranu situace ruských médií není tak špatná, jak by se z útržkovitých a většinou děsivých zpráv v zahraničním tisku mohlo zdát. Svoboda tisku je poměrně vysoká a mimo jiné ji zaručuje přítomnost mnoha zahraničních vydavatelů.
Ruský mediální trh je totiž obecně považován za velmi perspektivní. Podle údajů Světové asociace novin vychází v Rusku zhruba 500 deníků. Příjem z tiskové reklamy roste meziročně o 16 procent. Slušné příjmy nese vydavateli samozřejmě i ruská edice Forbesu, která se prodává asi ve čtyřicetitisícovém nákladu. Za stránku v něm inzerenti platí zhruba deset tisíc dolarů. Skandálek s nejbohatší Ruskou přitom jeho prodeji samozřejmě nijak neublížil. Jelena Baturinová sice stále mluví o podání žaloby, její šance se však považují za poměrně nízké.

Chránění

Ačkoliv měly tance kolem bohaté a politicky vlivné podnikatelky výrazně ruské či obecněji posttotalitní rysy, ukazuje se, že v pojetí novinářské nezávislosti existuje významný rozdíl také mezi Amerikou a Evropou.
Zatímco v Evropě je vcelku běžné, že se profilové články či rozhovory dávají dotyčným osobám k autorizaci nebo aspoň k "nahlédnutí", je něco takového v Americe nemyslitelné. Proto také vydavatelství Axel Springer zpočátku uvažovalo o tom, že by Baturinové vyšlo vstříc. A proto se mu v tom americký držitel licence rozhodl zabránit.
Můžeme teď spekulovat, jak by podobná kauza dopadla v Česku. Podnikatele s "garantovanou ochranou" máme přece taky.

HN, 14.12.2006

Autor je novinář