Švec Moric je ve městě znám jako odbojný duch.
„Moric“, potká jej jednou rabín na ulici, „já jim nerozumím. Celý týden bouřej a křičej na ulici, že B-h není a že v něj nevěřej, ale když přijde šábes, obléknou se do svátečního a jdou do synagogy a tam se bijou v prsa a křičej více než ti druzí. Moric, řeknou mi upřímně, veřej voni v B-ha nebo ne?
„Já věřím, že B-h neexistuje,“ krčí Moric rameny,“ ale může já vědět, jestli mám pravdu?“

Ortodoxní Žid překvapí velmi liberálního rabína své obce na nádraží, jak pojídá v bufetu trejfe - chlebíček se šunkou. Rabín je poněkud v rozpacích.
„Dívíte se, že jím šunku?“
Na to pravověrný: „Ale vůbec ne, Já se jen divím, že jste u nás rabínem“.

Chudák se potřeboval poradit o čemsi s rabínem, ale musel čekat dvě hodiny, protože byl u něj na radu boháč. Konečně odešel, rabín přijme chudáka, dá mu něco peněz a slyšení je u konce.
„S boháčem mluvíte dvě hodiny a se mnou jste hotov za dvě minuty“, vyčítá mu chudák.
„Inu“, říká rabín,“ u tebe jsem věděl za dvě minuty, že jsi žebrák, ale abych se dozvěděl totéž od něho, potřeboval jsem na to dvě hodiny.“

Ve štetlu žije znalec talmudu. Moudrý, bohatý, laskavý a ctnostný člověk. Onemocní a je čím dál slabší. Významní mužově štetlu se shromáždí u jeho lože a chválí jeho ctnosti.
„Takový výjimečný člověk, chytrý, dobrý, pohostinný - učiněný anděl.“ Umírající sebere své poslední síly a sotva slyšitelným hlasem zašeptá:
A co má skromnost? Na tu jste zapomněli?“

Pohádali se dva sousedé, pan Birnbaum a pan Goldstein, pohádali se tak strašně, že se jeden druhého vyzval na souboj. Byl dohodnuto, že proběhne v šest ráno na louce za mlýnem a jako zbraně zvolili pistole. Když přišla doba, je na místě pan Birnbaum se svým sekundantem, čekají čtvrt hodiny, půl, ale Goldstein nikde.
Najednou se přiřítí posel s lístkem od pana Goldsteina.
„ Birnbaum, kdybych se náhodou opozdil, tak si z toho nic nedělaj a klidně střílej.“