Dolní sněmovna viní Camerona za kolaps Libye

Usvědčující zpráva členů Dolní sněmovny tvrdí, že útok na Libyi v roce 2011 postrádal „dostatek zpravodajských informací“ a strategii, co bude po svržení libyjského diktátora následovat.

Zpráva členů Dolní sněmovny britského parlamentu navíc obviňuje Davida Camerona z toho, že svržením plukovníka Kaddáfího otevřel cestu pro vzestup vlivu Islámského státu v Libyi. Mimochodem, zpráva dochází k velmi obdobným závěrům jako předchozí zpráva o intervenci proti Saddámu Husajnovi, na které se podílel bývalý britský labouristický premiér Tony Blair. I v tomto případě byla vojenská akce podniknuta „bez jasných zpravodajských informací“ a vedla k větší nestabilitě regionu.

Je přinejmenším zajímavé porovnat hodnocení intervence v Libyi, které provedla Dolní sněmovna, s tím, jak tuto intervenci viděl v březnu 2016 americký prezident Barack Obama. I ten za hlavního viníka současného chaosu v Lybii označil Camerona. (Barack Obama has accused David Cameron of being “distracted” in the aftermath of the invasion of Libya – contributing to the current deadly “mess” in the North African country. Slovo “distracted“ se může v této souvislosti přeložit buď jako „roztržitý“, nebo „duchem nepřítomný“ či i jako „šílený“.) Obama ale pokládá intervenci proti Kaddáfímu za správnou, chybu vidí pouze v tom, že se „spoléhal na evropské spojence“, kteří po pádu Kaddáfího režimu ztratili o Libyi zájem.

Příklad Libye je vizitkou západní politiky v éře Obamy. Je velmi pokrytecké hlavní vinu za kolaps Libye dávat Cameronovi. Jde o to, že západní státy jsou sice schopny vojensky zasáhnout kdekoliv na světě, odmítají ale pozemní intervence, neboť zde hrozí ztráty na životech, a myslí si, že leteckými údery vyhrají jakoukoliv válku. Tato chybná obamovská strategie se neosvědčila nejen v Iráku a Sýrii, ale i v Libyi. Z dnešního pohledu je sice možné vinit Camerona ze všeho možného, hlavní vina je však v celkové západní politicko-vojenské strategii v Obamově éře. Té chybělo přiznání toho, kdo je vůdcem (Obama se rád schovával za evropské spojence) a realizace opatření po svržení vládnoucího režimu. Tuto strategii měl svého času George W. Bush, i když i on se dopustil řady chyb.

Z dnešního pohledu je tak zřejmé, že svržení tyranů typu Husajna a Kaddáfího nejenže Západu nepomohlo, ale zhoršilo bezpečnost Evropy a hluboce rozvrátilo tamní společnost. Vakuum po diktátorech vyplnil Islámský stát. Migrační krize je jedním z produktů neprozíravé západní politiky.