19.10.2019 | Svátek má Michaela


LIBYE: Druhé Somálsko (2)

9.6.2015

aneb Jak se porevoluční Libye rychle změnila v zemi Afrického rohu

Konec křesťanství v Libyi

Během více jak 40leté vlády kmene Al-Gaddadfa musela být udržována podpora samotnému vůdci Muammaru Kaddáfímu. V zemi s dominantní převahou sunnitského islámu byla sice náboženská svoboda omezována, ale míra tolerance vůči náboženským minoritám byla bráněna. Po zabití Kaddáfího a nastolení chabé centrální vlády vznikl prostor a extremisté získali volnou ruku k útokům proti menšinám, zavládla tak naplno náboženská nesnášenlivost a vzplálo pronásledování minorit. Súfijské mešity byly zničeny salafistickými skupinami, v Tripolisu a Zintanu zaútočili na dvě mešity dokonce v srpnu 2012 ultrakonzervativní salafisté buldozery. Mezi sporné body patří šaría; ortodoxie vytýká súfismu, že ji nedodržuje.

Nejen vyznavači súfijského učení, ale zvláště křesťanské menšiny se staly terčem útoků v celé západní a především východní Libyi. Revoluce kromě proklamovaných svobod přinesla totiž vzestup moci extremistických skupin a ideologií. Křesťanská minorita začala dostávat zabrat. Současná Libye už v podstatě nemá uznávanou křesťanskou komunitu. To tvrdí četná média, podle nich už nevytvářejí ucelenou skupinu. Na území Libye žilo přes 300 000 koptů, přibližně 140 000 římských katolíků, zastoupena byla též Ruská pravoslavná církev, Srbská pravoslavná církev či řecká ortodoxní. V Tripolisu působil také jeden anglikánský sbor. Množství kostelů sloužilo pro náboženské svobody cizinců s trvalým pobytem – například egyptských koptů. V porevoluční době se řada kostelů stala terčem rabování a byla vypálena, u zbylých musela být zřízena stráž. Po zapálení koptského kostela začátkem března 2013 a po zabití dvou egyptských věřících ve svatyni v Misurátě na počátku 2014 byla raději u koptského kostela v Tripolisu zřízena 24hodinová policejní hlídka. Vítězství proti katolíkům si radikálové připsali v lednu 2013, z území Kyrenaiky odešly ze strachu z výhružek islámských fundamentalistů dvě řeholní komunity. Na území Libye působily přibližně sto let! V únoru tak na území Kyrenaiky zůstaly dvě komunity v Benghází, malá komunita v Tobruku a jedna komunita indických sester v Beida. Právě z kolébky revoluce - Benghází - byly nejčastěji hlášeny útoky proti symbolům náboženských menšin. Jasný signál obdržela katolická církev v tomto městě 17. května 2013, kdy vybuchla bomba v chodbě do nádvoří kostela Panny Marie. Nezpůsobila sice škody, ale zařadila se do série varování.

Libyjský kostel v plamenech

Libyjský kostel v plamenech

Do boje proti křesťanům a jejímu učení zahájili tažení nejen radikálové, ale i samotné libyjské ministerstvo obrany. Úřady nechaly v únoru 2013 prostřednictvím milicí zadržet a obvinit čtyři cizince v Benghází z šíření křesťanské literatury, což vyvolalo vlnu pohoršení nejen v západních zemích. Cizinci byli sice jako projev dobré vůle propuštěni, ale jeden (egyptský občan) vazbu nepřežil. Také zadržení 48 egyptských Koptů v kolébce revoluce si ze stejného důvodu vysloužilo pálení libyjských vlajek a vlnu nevole v sousední zemi na jaře 2013. Zdálo se, že úřady a také milice zvolily novou taktiku islamizace zbytku libyjské společnosti, a to dobrovolnou či lépe řečeno násilnou konverzí. Jako příklad potvrzující domněnku lze uvést okradení a následné zabití dvou egyptských koptských křesťanů, kteří odmítli konverzi k islámu. Dokud nebude vytvořen stabilní správní aparát a silné bezpečnostní složky bez vlivů radikálních islámských kruhů, nebudou moci náboženské minority v Libyi fungovat. Extrémní radikálové si servítky neberou, po vzoru kolegů v Sýrii či Iráku zveřejnili ke konci února 2015 členové Islámského státu nahrávku popravy 21 egyptských Koptů; Egypt kromě protestů zareagoval bombardováním cílů v sousední zemi. Přímo se vojensky zaangažoval v sousední zemi.

Kaddáfího arzenál v rukou rebelů

V Libyi jsou páchána zvěrstva

V Libyi jsou páchána zvěrstva

V průběhu občanské války v Libyi se několikrát objevily v médiích zprávy o vykradení nikým nekontrolovaných skladů zbraní včetně odcizení nebezpečných raket země-vzduch. Prezident Čadu Idriss Deby už na jaře 2011 prohlásil: „Islamisté z al-Kájdy získali vydrancováním vojenských skladů v povstalecké zóně zbraně včetně raket země-vzduch (SA-7), které pak byly pašované do Tenere. To je velmi vážné, al-Kájda islámského Maghrebu se stává skutečnou, nejlépe vybavenou, armádou v oblasti.“ Jeho tvrzení zopakovali nejvyšší představitelé dalších států v regionu. Začaly tak panovat obavy z možného nasazení těchto protiletadlových raket proti potenciálním cílům civilního letectví.

Ozbrojené milice, rebelové a kriminálníci využívají celou škálu libyjských lehkých zbraní zastoupených útočnými puškami Kalašnikov a jejich deriváty, minomety, těžkými kulomety apod. Operují také s těžkou technikou jako sovětské BVP či raketomety BM-21 Grad. Důležitou skupinu tvoří improvizované, podomácku vyrobené zbraně. Můžeme se tak setkat s kombinacemi ze sektoru civilního a vojenského. Ozbrojenci s oblibou patrolují terénními automobily 4x4 značek Toyota či KIA atd. s vojenskou technikou instalovanou na užitkové ploše, zastoupenou těžkými kulomety, minomety, raketomety.

Rakety země-vzduch

Rakety země-vzduch

Už za občanské války se spekulovalo o hrozbě importu Kaddáfího zbraní do střední Afriky či na Blízký východ a útocích na civilní letadla či jejich nasazení v konfliktech. Obavy se zanedlouho naplnily. Zbraně se dostaly do rukou nejen obyčejných kriminálníků v regionu, ale začaly živit občanské konflikty v Mali nebo Sýrii a i v Iráku. Obdrželi je členové sekty Boko Haram, která je zdrojem nestability v Nigérii a současným spojencem Islámského státu. Kaddáfího arzenál posloužil jako palivo pro islamisty a Tuaregy bojující v Mali, v Sýrii jakbysmet, do rozvrácené země se dostal po moři. Několikrát obletěly svět informace o lodích napěchovaných libyjskými zbraněmi a směřujících do východních vod Středozemního moře. Syrští rebelové údajně obdrželi z Libye v jedné zásilce i chemické zbraně. Po zemi se dostávají do Sýrie a pásma Gazy přes sousední Egypt; to potvrzují egyptské úřady, které zachytily v únoru 2013 dva pick-upy směřující z Libye s 60 protitankovými střelami. V dalších zásilkách byly zadrženy samopaly, RPG-7, rakety i protiletadlové zbraně a obrovské množství munice. Není pochyb o tom, že se část libyjské výzbroje dostala do rukou pobočky al-Kájdy bojující v Somálsku. Nutno zmínit jako příjemce zbraní Egypt, kde se zvláště v oblasti Sinaje zhoršila bezpečnostní situace. Mohou ohrozit radikálové stabilitu na Sinaji libyjským arzenálem? Je potvrzené, že libyjské zbraně obohatily radikální skupiny řazené k salafistickým. To, co se nedostane do Gazy či Sýrie, se ukládá na Sinaj, kde zhoršuje bezpečnost. Přispěly zbraně ze sousedních zemí k chaosu v Egyptě?

Nejen Kaddáfího zbraně přiživují problémy v Libyi, v září 2013 se objevily ve světových sdělovacích prostředcích (foxnews, infowars, examiner) informace o odcizení amerického „citlivého“ materiálu sloužícího k výcviku – absentovaly stovky zbraní (pistole Glock či karabiny M4 a údajně i moderní obrněná vozidla). Ke komu se asi dostaly? Snímky doložily držení těchto zbraní neloajálními silami. Soupeřící frakce nicméně spíše disponují exponáty patřícími spíše do muzea. Jedná se například o sovětské protitankové pušky PTRD a PTRS, tyto zbraně mimochodem nasadily také proruské síly na východě Ukrajiny.

KONEC 



Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!






 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.