Domácí produkce ochranných prostředků, chytrá karanténa jen u skutečně rizikových, spolupráce s experty a další preventivní opatření – to jsou zbraně proti šíření COVID-19 na Tchaj-wanu, kde funguje ekonomika i zdravotnictví

V článcích Japonsko dokazuje, že to jde i bez izolací a Proč v Koreji oproti Itálii zvládají pandemii koronaviru? jsem psal o opatřeních, která Japonsko a Korea zavedly, aby bojovaly s pandemií COVID-19. Dnes přidám ještě třetí případ dobré praxe – Tchaj-wan. Vycházet budu z materiálů a zkušeností prezentovaných tchajwanskou vládou, médii a neziskovými organizacemi.

Po vypuknutí pandemie v Číně se mezi odborníky z WHO předpokládalo, že půjde o jednu z nejpostiženějších oblastí. Ukázal se ale pravý opak. Ekonomika i zdravotnictví Tchaj-wanu zatím vše skvěle zvládají. Země navíc hodlá darovat deset milionů roušek zemím, které jsou postiženy nejvíce, protože se na pandemii řádně připravila a má jich přebytek. Do Evropy má jít sedm milionů roušek, což je více než třikrát tolik, co slíbila pevninská Čína, která jich darovala pouze dva miliony. Přímo České republice daruje Tchaj-wan 25 plicních ventilátorů a 100 zdravotnických ochranných masek s vysokou antivirovou ochranou.

Čínská republika (pozn.: to je oficiální název Tchaj-wanu) je ostrovní stát podobně jako třeba Velká Británie, v němž žije zhruba 23,5 milionů obyvatel. Leží zhruba sto kilometrů od pevninské Číny, kde kolem 1 milionu jeho obyvatel pracuje. Obyvatelé tu žijí koncentrováni v několika velkých městech a pohybují se vesměs hromadnou dopravou – není proto divu, že země měla být podle lednových předpovědí jednou z hlavních obětí pandomie. K neděli 5. dubna odpoledne mají ale jen 363 nakažených, 5 mrtvých a 54 vyléčených. A to i přesto, že stát není členem Světové zdravotnické organizace (WHO), a nemá proto přístup k důležitým vědeckým informacím a datům.

Země, která se poučila z minulosti

Proč tedy zrovna Tchaj-wan patří nyní v boji s pandemií COVID-19 ke špičce? Zkráceně proto, že se zde dokázali poučit z vývoje během epidemie SARS v roce 2003, která zastihla zemi nepřipravenou. Na následky této nemoci zemřelo tehdy na Tchaj-wanu 73 lidí a země utrpěla obrovské hospodářské škody. Právě nedůvěra a ostražitost vůči Číně tak vedla k obrovskému posílení prevence.

Na Tchaj-wanu proto na epidemii zareagovali prakticky okamžitě, tedy hned poté, co se objevily první zprávy o šíření neznámé nemoci v Číně. Už 31. prosince loňského roku začaly důkladné kontroly a karanténa pro lidi, co přiletěli z provincie Wu-chan. V lednu pak začal Tchaj-wan monitorovat všechny, co byli během předchozích dvou týdnů ve zmíněném čínském městě a projevovali horečku a symptomy infekce horních dýchacích cest. Lidé byli testováni na 26 známých patogenů, SARS či MERS a ti s pozitivním výsledkem testu byli okamžitě umístěni do karantény a izolováni od ostatních.

Základem je dostatek ochranných pomůcek

Opravdu důležitá ale byla opatření, která přišla po tom, co byl první případ nákazy zaznamenaný i přímo na Tchaj-wanu, což se stalo 21. ledna. Vláda se okamžitě snažila udělat vše pro to, aby zajistila dostatečné množství roušek a dezinfekčních prostředků. 24. ledna byl zakázán vývoz roušek, aby jich bylo zajištěno dost pro vlastní obyvatele, a 13. února byl tento zákaz prodloužen do konce dubna. Roušky a politika karantény se staly dvěma důležitými prvky tchajwanského postupu v boji s infekcí. Už zmíněná zkušenost se SARS vedla Tchaj-wan k přesvědčení, že rouška je v případě pandemie účinným ochranným prostředkem.

Ve čtvrtek 6. února země zavedla systém přídělu roušek, protože jako prakticky všude jinde na světě jich v zemi nebyl dostatek. Tchajwanská vláda také usnadnila široké veřejnosti nákup chirurgických roušek a vytvořila centralizovaný online systém, který jim přidělí a pošle masky. Dospělí si mohli pořídit tři roušky na týden a pro děti se počítalo s deseti rouškami na dva týdny. Od 9. dubna mají mít obyvatelé přístup k 9 rouškám pro dospělé na 14 dní, u dětí zůstává příděl stejný. Vydávány jsou na základě předložení kartičky místního zdravotního pojištění.

Vsadili na domácí produkci

Před pandemií byla většina roušek prodávaných na Tchaj-wanu vyráběna jinde a domácí výroba dokázala pokrýt jen 10 % spotřeby. V únoru proto tchajwanská vláda vydala příkaz zvýšit soukromou výrobu, kdy sehrála důležitou roli i pomoc armády. Vojáci byli nasazení přímo v továrnách. Zřízeno bylo 62 dalších výrobních linek. Díky tomuto zapojení soukromých producentů se Tchaj-wanu podařilo už na začátku března zajistit téměř na měsíc dopředu dostatek masek N95 a ochranných obleků pro veškerý jehoj zdravotnický personál. A od poloviny března výroba dosahuje čísla 10 milionů roušek denně!

Totéž, co u výroby roušek, platilo také v případě dezinfekce. Bylo důležité zajistit dostatečnou domácí výrobu, a zbavit se tak závislosti na zahraničních výrobcích. Společnostem jako Taiwan Tobacco and Liquor Corporation (TTL) a Taiwan Sugar Corporation bylo už v únoru nařízeno zvýšení produkce 75% alkoholu za účelem jeho využití v hygieně.

V pondělí 16. března pak oznámila administrativa prezidentky Cchaj Jing-wen, že Makalot Industrial a další tchajwanské společnosti začnou s domácí produkcí ochranných a izolačních obleků, aby se země během pandemie zbavila závislosti na americkém dovozu od společnosti DuPont. Nezbytnou součástí vypořádání se s pandemií tedy bylo vyrobit dostatek ochranných pomůcek a zbavit se závislosti na cizích výrobcích.

Chytrá karanténa

Nezbytnou součástí boje proti jakékoli epidemii jsou karanténní opatření. 5. února proto zakázala vláda vstup turistům z pevninské Číny a 19. března byl až na několik výjimek úplně zakázaný vstup všech cizinců kromě těch s povolením k pobytu. Všichni, kdo se vrací ze zemí postižených COVID-19, navíc musí na 14 dní do karantény. V případě projevení jakýchkoliv příznaků jsou okamžitě testováni s tím, že výsledek je znám v řádech hodin.

K zajištění toho, aby navrátilci neopouštěli své domovy, spolupracuje vláda s místními telefonními společnosti, které sledují jejich mobilní telefony. Pro tento monitorovací systém založený na sledování telefonu se už vžilo označení „digitální plot“. Pomocí telefonu je nyní monitorovaný pohyb 55 000 lidí, kteří jsou podle údajů z posledních dnů v karanténě. Až milion tchajwanských dolarů (cca. 850 000 Kč) pokuty hrozí provinilcům, kteří karanténu poruší. Navrátilci nemohou využít z letiště veřejnou dopravu a musí použít speciální taxi. Není pochyb o tom, že tato povinná karanténní politika u příchozích z cizích zemí snížila u pacientů riziko šíření viru.

Důležité pro úspěch karanténní politiky je také zapojení na místní úrovni. Místní starostové vesnic volají každý den, aby zjistili, že ti, kdo jsou v karanténě, opravdu zůstávají doma. Dodávají také lidem v karanténě jídlo a hygienické potřeby.

Rozhodnutí založená na vědeckých poznatcích

Tchajwanský postup v boji s infekcí zahrnuje ještě další dva stěžejní prvky: Prvním z nich jsou opatření založená na vědeckých poznatcích získaných příslušnými odborníky v oblasti medicíny. Druhým z nich je získávání důvěry a podpory veřejnosti. Ministr zdravotnictví a sociálních věcí Chen Shih-chung byl prezidentkou pověřen funkcí vrchního velitele pro boj s nemocí. Má tak na starosti vedení speciálního pracovního výboru, jehož součástí jsou lékaři a odborníci na epidemiologii, kdy spolu řídí boj proti šíření nemoci.

Za účelem informování a udržení důvěry ze strany veřejnosti pořádají ministr a výbor každé odpoledne tiskovou konferenci, kde pravidelně informují veřejnost o aktuální situaci. Rozhodnutí politiků učiněná ve spolupráci s odborníky jsou klíčem k získání důvěry veřejnosti.

Téměř vše teď může fungovat, i školy!

Jednou z ukázek toho, že na Tchaj-wanu se dokázal udržet život z větší části v normálu, je skutečnost, že školy zde byly na rozdíl od většiny ostatních zemí uzavřeny jen na relativně krátkou dobu. Původně se měly děti vrátit do škol 11. února po skončení dvoutýdenních zimních prázdnin. Uzavření však bylo nakonec prodlouženo o dva týdny.

Dne 25. února se školy znovu otevřely a od té doby může výuka normálně pokračovat. Nebylo třeba přikročit ani k zavírání podniků, obchodů či omezení pohybu pro všechny. Žáci i učitelé nosí během výuky roušky a děti mají ve školních lavicích ochranné bariéry bránící přenosu viru. Děti chodí normálně do školy, dospělí chodí do práce a prakticky vše může za zpřísněných hygienických podmínek fungovat.

Tchaj-wan: Škola s ochranou před viry (zdroj)

Většina veřejných budov (školy, vlaková nádraží, restaurace a bytové domy) na Tchaj-wanu má nyní zvenčí umístěné automatické dávkovače dezinfekce s cedulemi nabádajícími lidi k dezinfekci rukou před vstupem. Ti jsou v tomto maximálně ukáznění.

U zmíněného nošení roušek se dbá na jejich rozumné využití. Na Tchaj-wanu je žádoucí nosit chirurgickou roušku na veřejnosti. Zvláště při návštěvě zdravotnického zařízení, a při jakémkoli infekčním či chronickém onemocnění. Jejich nošení se vyžaduje na veřejných místech, jako jsou školy či restaurace. Nošení roušek je od 1. dubna povinné i ve veřejné dopravě. Na vlakových i autobusových nádražích jsou při vstupu umístěny snímače teploty, přičemž doprava není umožněna těm, jejichž naměřená čelní teplota dosáhne 37,5 ̊C nebo ušní teplota 38 ̊C.

Když se WHO chová jako „ČHO“

Jak už jsem zmínil na začátku, Tchaj-wan nejen zvládá, ale také se snaží pomáhat ostatním zemím. Bohužel má dost ztíženou startovní pozici. Prvním důvodem k tomu je už zmíněný fakt, že nemůže být členem WHO, což je problém především pro zbytek světa. To, že nemohou efektivně dále šířit své poznatky, stojí mnoho lidských životů. Druhým důvodem je zjevná snaha ignorovat úspěchy Tchaj-wanu a zároveň snaha vychvalovat naopak komunistickou Čínu a mlčet o jejích pochybeních - a to nejen ze strany některých médií, ale hlavně přímo samotné WHO.

Tedros Adhanom Ghebreyesus, který stojí v čele WHO, v únoru chválil Čínu za transparentnost na začátku koronavirové krize. Více než výmluvný je i nedávný rozhovor hongkongské reportérky Yvonne Tong s poradcem WHO Brucem Aylwardem, který při otázce, zda Světová zdravotnická organizace přehodnotí přistoupení Tchaj-wanu, předstíral, že neslyší. Ten samý člověk navíc na jiném místě vychvaloval Čínu. Nikoho proto nepřekvapí, že japonský vícepremiér Aso Taro při vystoupení v parlamentu požadoval přejmenování Světové zdravotnické organizace (WHO) na Čínskou zdravotnickou organizaci (CHO).

Je smutnou ironií, že členství Tchaj-wanu v OSN, které je nutnou podmínkou pro vstup do WHO, brání pravděpodobný hlavní viník pandemie, tedy pevninská Čína, dlouhodobě torpédující jakýkoli tchajwanský pokus prezentovat se na mezinárodní úrovni jako suverénní stát. Tchaj-wan si totiž nyní díky své úspěšné politice zaslouží větší pozornost a my v Evropě bychom mu ji měli ve vlastním zájmu věnovat. V budoucnu budeme pravděpodobně muset čelit pandemii podobné té nynější. Nesmíme proto zapomínat, že je to právě Tchaj-wan, který může celému světu pomoci dát odpověď na otázku, jak v budoucnu těmto pandemiím úspěšně předcházet.

Pozn.: Autor je členem Delegace EU pro Jihovýchodní Asii a Japonské delegace. Pět let byl i členem delegace pro Čínskou lidovou republiku.

Převzato z blogu s autorovým souhlasem

Autor je europoslanec za KDU-ČSL, místopředseda Výboru pro zaměstnanost a sociální věci a člen Výboru pro rozpočtovou kontrolu Evropského parlamentu