„...fundamentálním zájmem zemí střední Evropy je, aby se k vám nepřelila ani konvenční, ani nukleární válka...“

Tato slova jsem zaslechl, když jsem podřimoval u televize a náhodně přepínal mezi různými televizními kanály. Zbystřil jsem. O zájmech střední Evropy jsem neslyšel ani nepamatuju a už vůbec ne na vlnách prorežimní televize. Ještě víc mě zaujal člověk, který tato slova pronesl. Připomínal mi jistého exota, který fungoval jako nějaký poradce prezidenta Bidena. Vzezření, jako by si právě odskočil od dvora benátského dóžete a v hábitu, který musel vyštrachat v nějakém divadelním depozitáři snad ještě z doby samotného Hamleta. Jakýsi Nick MacLavely. Renomovaný a údajně nejcitovanější politolog na světě.

„…bezletová zóna nad Ukrajinou by toto nebezpečí jen zvýšila,“ pokračoval politolog. „Tu nelze vyhlásit nějakým dekretem od zeleného stolu. Znamenalo by to zničit veškerou leteckou sílu Rusů, přistávací plochy, hangáry, protiletecké baterie, radary… Putin není Kaddáfí. Sestřelte mu jedno letadlo a máte problém…“

„Jak bychom tedy měli Ukrajině pomáhat?“ přerušil jej moderátor.

Snad čekal, že politolog vychválí dosavadní přístup Spojených států i Evropské unie, ale ten se jen krátce odmlčel a připomněl myšlenku z traktátu Umění války, jehož autorem je legendární čínský stratég Sun-c’:

Znáš-li nepřítele i sám sebe, můžeš bez obav svést sto bitev.

„Vaším nepřítelem je Putin,“ pokračovala oživlá ilustrace z Kosmovy kroniky ve svých úvahách. „Chcete-li ho porazit, musíte ho důkladně znát. Jeho intelekt, motivaci, tah na branku. Což rozhodně neděláte.“

Pravda, říkám si. Pokud vrchní eurounijní klimatolog Frans Timmermans říká, že vpád na Ukrajinu je jen diverzním manévrem, jak odvést pozornost od Zeleného údělu, pak je to hlupák a ne člověk, který by žil v reálném světě. Pokud si opravdu myslí, že když vystudoval francouzskou literaturu plus nějaký okecávací budižkničemismus, že se z něj stane klimatický spasitel lidstva, pak nepřítel musí jásat. Ne nadarmo v něm viděl bývalý předseda vlády absolutní katastrofu. Jednou se na Timmermanse bude historie dívat stejně jako na poručíka Duba, který se coby profesor češtiny také jaksi minul povoláním.

„O Putinovi někteří tvrdí, že je to psychopat, který má v jedné části mozku nádor a ve druhé dutinu. Pokud si někdo ostřeluje atomovou elektrárnu, kterou právě obsadil, nebo pokud vyhodí do vzduchu, vlastně do vody, svůj pracně budovaný plynovod, pak to ukazuje na dutou hlavu. Ale čí? Putina či novinářů, kteří to o něm tvrdí?“ ptal se exotický politolog. „Jiní ho zase mají za chladnokrevně uvažujícího šachistu. Kde je pravda? O pravdě, lépe řečeno o dezinformacích, již psal Mistr Sun-c’:

Kořenem válečného úspěchu je zdání a klam.

Jsi-li silný, předstírej slabost, jsi-li připraven k útoku, předstírej klid, jsi-li slabý, snaž se nepřítele zastrašit, jsi-li moudrý, předstírej demenci…“

„Myslíte, že to dokáže i Biden?“ přerušil politologovy úvahy moderátor. Čert ví, proč se mu Bidenovo jméno vybavilo právě v tomto okamžiku, ale musím se přiznat, že i mně. Nastalo trapné ticho a nejcitovanější politolog najednou nevěděl, jak dál. Tedy věděl, ale nevěděl, jak přitom neurazit.

„Myslím si, že v tomto Biden neblufuje,“ vysoukal ze sebe pomalu ve zjevné snaze zmírnit skutečnost, že někdo tak významný, kdo dává přednost pravdě před fakty, je intelektuálně již dávno za zenitem.

„Všichni američtí prezidenti si hrají na něco lepšího, než jsou, tedy blufují, protože lidem imponuje silná osobnost – kovboj, superman nebo ‚Americký Nindža‘. Z Bidena nekouká nic podobného. Snad ‚Americký Jakeš‘, pokud bychom použili jako příměr osobnost, kterou velmi dobře znáte. Jak jinak nazvat chlápka, který se do svého úřadu dostal díky inkluzi a kterého musejí hlídat federální agenti, převlečení za Mickeyho Mouse, jen aby se nedostal k novinářům a něco jim náhodou nevyžvanil,“ pokračoval exot.

Uvedl, že Ronald Reagan byl v matení svých nepřátel daleko úspěšnější a dokázal je nakonec přinutit, aby dělali to, co chtěl on. Jak říká Mistr Sun-c’:

Vrcholem není svést spoustu bitev a vyhrát je,
vrcholem je zlomit odpor nepřítele bez boje.

Například program „Hvězdných válek“ nutil Sovětský svaz vydávat stále větší a větší prostředky na zbrojení, což vedlo k jeho oslabení. Skutečným majstrštykem pak byl slib Západu o nerozšiřování NATO. Když k němu nakonec došlo, odehrálo se bez boje. Rus mohl jen protestovat.

„Rusko nemá co protestovat, protože jim nikdo nic neslíbil, tedy ne písemně,“ pokoušel se středověké zjevení usměrnit moderátor. „Navíc - slib nebyl dán Ruské federaci, ale Sovětskému svazu, jehož imperiální časy jsou dávno pryč…“

„To je váš názor. Jenže vy jste malí hráči a vaše názory nikoho nezajímají. Rozhodující je postoj světových velmocí a ten je determinován jejich zájmy, nikoliv morálkou. Co se z nich dá vyčíst?
Zájmy Rusů: oslabit Evropu, oslabit USA, spolupracovat s Čínou.
Zájmy Číny: oslabit Evropu, oslabit USA a hrrr na Tchaj-wan.
Zájmy USA: oslabit Evropu, oslabit Rusko a hrrr na Čínu.
Zájmy Evropy: dosáhnout světového prvenství v Green Dealu a nedovolit, aby toto úsilí zhatil nějaký zlovolný Putin. Ukrajinu ať vezme čert.

Všimněte si, že bodu, ve kterém panuje shoda, již bylo dosaženo. Tím je oslabení Evropy. Zbývající zájmy jsou bohužel protichůdné, a protože mocnosti nejsou ochotny sednout za jednací stůl, máme zaděláno na dlouhé a úmorné válčení. V tomto konfliktu je Evropa díky stupiditě svých vůdců jasným poraženým, ale všimněte si, že jí to stále nestačí. Jako jediná totiž neprahne po svém oslabení, ale rovnou po svém zničení. Protože uprostřed válečného běsnění si zelení šílenci, inspirovaní hollywoodskými katastrofickými filmy, kladou stále ambicióznější cíle dosáhnout neutrality. Nikoliv vojenské či politické, ale uhlíkové. Chyba! Proto Mistr Sun-c’ říká:

Zakaž jim používání věšteb
a vymluv jim neodůvodněné pochyby.

Věděl proč. Protože na věštbách o konci světa si malá skupinka chytráků namastí kapsu, ale vás přivedou na buben. O co se opírá tolik opěvovaný Green Deal? O věštění zelených lobbistů, klimatických hochštaplerů, literárních historiků a antropologických geomorfologů, kteří od nepaměti modelují a modelují a docházejí ke stále stejnému závěru, že pokud se do deseti let nezačne něco dělat, bude všechno v pytli. Pak se sejdou na jakémsi klimatickém koncilu a místo aby tam falešné proroky začali konečně upalovat, vyčarují další studie, další proroctví a hlavně další peníze. Ty pak nasypou novinářským poskokům, aby to jejich zelené bububu předhodili hloupé chátře. Právě novináři by měli vymlouvat plebsu jeho neodůvodněné pochyby. Evropská uhlíková neutralita je pitomost na entou a ostatní svět toho umí náležitě využít. Co ušetříte na emisích v Evropě, o to víc se toho vypustí do vzduchu jinde, kde se ideologií bláznů neřídí.“

„Tomu nemůžete rozumět, protože nejste klimatolog. 97% seriózních vědců s tím souhlasí. Zbývající 3% jsou sice proti, ale to nejsou seriózní vědci. Vlastně to nejsou žádní vědci, protože jim to nemyslí. Kdyby jim to myslelo, dávno by se přidali k většině. Ale zpátky k tématu,“ pokračoval moderátor: „Jaký předpokládáte další vývoj?“

„Jak jsem již říkal, vše se odvíjí nikoliv od nějakých hodnot, ale od zájmů jednotlivých hráčů. Začněme tím nejméně významným, kterým je bezesporu Evropa, respektive Německo. To má zájem na co nejrychlejší porážce Ukrajiny. Proto ta počáteční váhavost v dodávkách všeho možného. Zní to cynicky, ale pokud tomu nevěříte, mohu vám prozradit, že to na ně píchl v jednom rozhovoru pro CNN jistý Boris Johnson. Proč se raději nepokusili konfliktu zabránit? Podle mě by stačilo načmárat na kus papíru, že Ukrajina nepůjde nikdy do NATO… a k tomu podpis!“

„Nezlobte se, ale to zavání dalším Mnichovem. Nikdo se dnes přece nebude řídit smlouvami typu o nás bez nás,“ oponoval moderátor.

„Kdo řekl, že bychom se jimi měli řídit?“ rozhorlil se nejcitovanější politolog světa. „Řekl jsem napsat, podepsat… a čekat!

Smlouvy jsou jen slova sepsaná na oslí kůži.
Sepisují se, když je třeba, a jakmile se něco změní, přestanou platit…

Víte, kdo to řekl? Jan Lucemburský. Z boží vůle král. Naše upřímné ‚nikdy‘ platí jen do doby, než dojde ke změně poměru sil. Pokud to bude v náš prospěch, můžeme naši sféru vlivu posunout o kousek dál. Jenže v pravý čas a ne v okamžiku, kdy je ten druhý schopen odpovědět válkou. Pokud to bude v náš neprospěch, posunou se oni. Cynické? V reálné politice se s podrazy počítá dopředu.“

„Existují i jiné názory. Nač čekat? Existují přece pravidla. I malé Irsko dokázalo zatopit světové koloniální velmoci, jakou byla Velká Británie,“ oponoval moderátor. „Joe Biden má kořeny v Irsku. Stejně jako i vy, tedy alespoň podle jména, tak proč…“

„Idiote!!!“ zvolal znenadání exot, ale nepatřilo to moderátorovi, nýbrž mně. „Kdo je u tebe exot?“ obořil se na mě podrážděně, jako by mně dokázal číst myšlenky.

„To říkáte mně?“ vykoktal ze sebe vyjevený moderátor.

„Ne! To říkám tamhle tomu…“ a ukázal na mě.

„…ale vám vlastně taky! I vy mě máte za exota, ale podíval jste se někdy sám na sebe? V čem to chodíte? Já bych v takových hadrech nešel ani na záchod, natož mezi lidi! Toho Ira jste si také mohl odpustit! Jsem asi takový Ir, jako byl Kim Ir-sen! Taky podle jména, osle, a to moje jste mimochodem jaksepatří zkomolili. Místo ‚i‘ se vám tam nějak dostalo ‚l‘ a bylo to! Nejsem žádný Maclavely, ty troubo, ale Makiaveli! Stejně tak dokážete komolit i zprávy a pokud si vás někdo náhodou zapne, jako tady tenhle, tak u toho zaručeně usne,“ lamentoval a znovu ukázal na mě.

„Ale já nespím!“ odpověděl jsem dotčeně. Na chvíli jsem si připadal jako v románu George Orwella, kde bylo běžné buzerovat lidi přímo z obrazovky. „Já vás přece sleduju!“

Nesledoval. Opravdu jsem spal a dokonce jsem chrápal tak silně, že mě to samotného probudilo. Zmizel moderátor, zmizelo studio, kde se natáčelo interview, a s ním se vypařil i můj prapodivný Italoameričan irského původu, který by tak rád upaloval lžiproroky a který uměl tak dobře česky.

Něco jsem zamumlal a rozespale jsem se sehnul pro knihu, která mi mezitím vypadla z rukou. Byl to Machiavelliho „Vladař“. Tam, hned v prvním odstavci osmnácté kapitoly, stálo:

„...zkušenosti z naší doby nás učí, že mnozí výborní panovníci si s plněním slova nelámali zrovna hlavu, uměli se z něj vyzout a získat vrch nad těmi, co vždycky úzkostlivě dbali o svou čest.“

A o pár odstavců níže:

„Moudrý muž tedy nemůže stát v slově, je-li mu to na škodu a jestli pominuly okolnosti, za nichž je dal. … Byl by sám proti sobě. O vhodné záminky není nikdy nouze.“

Tolik Machiavelli. Toho měli již dávno podstrčit Bidenovi, aby si ho přečetl. Možná, že by leccos proběhlo jinak. Jenže nad takovou knihou se musí přemýšlet. A myšlení, jak známo, bolí.