Asi nebude mnoho lidí, kteří nemají k Israeli a Palestině absolutně žádný postoj. Naše informace z médií, zejména pak internetu, jsou promíchány osobními sympatiemi či antipatiemi k jedné či druhé straně. Kniha Jakuba Szántó dokazuje, že to jde i jinak.

Po své první knize nazvané Za oponou války (zde), se autor pustil do psaní o oblasti, kterou jako dlouholetý reportér České televize poznal jako málokdo. Na rozdíl od nás, kteří máme informace zprostředkovaně naservírované k odpolední kávě či večernímu televiznímu šotu a tedy již jaksi „předsmažené“ tím, kdo je podává, Jakub Szántó v této oblasti žil mnoho let, nějakou dobu i se svou rodinou a z celé knihy (a samozřejmě i z názvu knihy) je zřetelné, že se do ní zamiloval.

Ve své knize nás provází celou historií tohoto území, které je velké jako Morava a Slezsko, kde se však během tří posledních tisíciletí odehrály události, jež ovlivnily celosvětové dějiny jako máloco. Ozřejmuje málo známý fakt, že tato země, odpradávna známá jako Iudea, byla po rozdrcení židovského povstání vedeného Šimonem bar Kochbou, přejmenována v rámci římské pomsty císaře Hadriána na Palaestina, neboli provincie Filištínů. Od té doby je v hebrejských textech jeho jméno spojeno s přídomkem „kéž jsou jeho kosti rozdrceny na prach“.

Kniha je vedena ve dvou liniích. Té historické, v níž jsou naše útržkovité znalosti pospojovány do logického celku a potom osobní.

V historické části je podrobně vylíčen vznik státu Israel a jeho boj za přežití, od první ideje sionismu Leo Pinskera, Theodora Hezla až po současnost (kniha byla vydána v červnu 2020).

Část osobní je pro čtenáře, který je obeznámen s dějinami tohoto regionu, mnohem zajímavější. Autor se díky nejen své profesi, ale nepochybnému charismatu dokázal dostat k jedincům, kteří tyto dějiny buď psali, nebo v současnosti silně ovlivňují.

Setkat se s jedním z předních ideologů hnutí Hamás není jistě jednoduchá věc pro malý štáb jedné malé země, která většině arabského obyvatelstva nic neříká. Setkání s jemenským Židem, který vykonal trest smrti nad hlavním logistickým aktérem holocaustu Adolfem Eichmannem rovněž patří do skupiny raritních reportáží. Szántó nás seznamuje i s méně známými dějinnými událostmi, k nímž patří osud maďarského židovského předáka Rudolfa Kasztnera, který byl po válce skandalizován za kolaboraci s nacisty při organizování transportů, přičemž bylo prokázáno, že značný počet Židů v beznadějné pozici zachránil. Setkání s dcerou tohoto člověka patří k velmi působivým momentům knihy.

Kniha je psána lehkým a čtivým stylem, který prozrazuje, že Cena Ferdinanda Peroutky za rok 2017 byla udělena správnému člověku. Autor je absolventem Fakulty sociálních věd, obor moderních dějin, takže jeho znalosti a schopnost poskládat dohromady zdánlivě nesouvisející kaleidoskop drobných útržků do logického celku jsou v knize patrné na každé stránce.

Autor nikomu zřetelně nestraní. Popisuje chladně jak útoky mladých palestinských výrostků na příslušníky IDF, jejich vražedné ataky na bezbranné jedince, tak i přehmaty IDF vůči lidem, kteří se do odboje proti státu Israel nijak nezapojili.

Na konci knihy říká president státu pan Reuven Rivlin prorockou větu: „Nikdo už odsud nikoho nevyžene. Jsme odsouzeni žít vedle sebe.“ A k tomu doplňuje další proroctví arabský muž, který si odseděl za vraždu 20 let, nyní profesor Muhammad Dadžání (jenž nyní vyučuje mladé Araby hebrejštinu): „Nemusíme a nejspíše ještě dlouho se nebudeme milovat, ale vidím možnost žit se vzájemným respektem jako sousedé.“

Knihu vydalo nakladatelství Argo, rok vydání 2020, náklad neuveden.