Poslední číslo jistého našeho týdeníku obsáhle referuje o knize amerického historika Timothyho Snydera Bloodlands: Europe Between Hitler and Stalin (Krvavé země: Evropa mezi Hitlerem a Stalinem). Stať má příznačný titulek „ Nečíst před spaním“. Autor na rozdíl od svých předchůdců, kteří si často kladli otázku, zda byl hrůznější komunismus či nacismus, nerozlišuje. Dokonalým rozborem poukazuje na fakt, že oba režimy od sebe přebíraly metody zabíjení, a že „ mnoho obětí bylo výsledkem interakce obou systémů“. T. Snyder dokazuje, že komunistický systém byl vražednější v dobách mírových, zatím co nacistický v dobách válečných.

Když nechal Stalin v letech 1932-1933 postupně zemřít na Ukrajině přes 3,3 miliony obyvatel a nejméně 1,3 milionů lidí v Kazachstánu, zapsala si jedna u ukrajinských žen tento krátký příběh:

„Děti tiše seděly a pojídaly toho nejmenšího, malého Petruse. Trhaly z něj kousky masa a jedly. A Petrus dělal to samé, trhal kousky ze sebe sama a jedl je. Další děti sály krev z jeho ran.“

Všechny případné okamžité námitky je třeba doložit tím, že právě v této době (v roce 1932) u nás vyšla kniha Julia Fučíka „V zemi, kde zítra již znamená včera“. Kniha Timothyho Snydera u nás zatím ještě nevyšla. A když jsem si nedávno přečetl, s kým by také mohla jistá levicová strana u nás vládnout, napadlo mě, jestli by si alespoň tuto recenzi neměl její pan předseda přečíst před spaním. I když mi je jasné, že on tiskoviny tohoto druhu nečte.

Což nemusí být vždy nejprozíravější. Neboť ti, kdož četli pouze ony Fučíkovy „strhující “reportáže, dodnes považují fakta o hladomoru ve třicátých letech minulého století na Ukrajině za propagandu nepřátel komunismu. Podobně jako údaje o stamilionech obětí rudého i hnědého teroru.