Můj blog se zhusta zabývá menšinovými tématy. Mají nízkou čtenost – ale stejně tak právo na existenci v internetovém prostoru. Proto mě zajímá názor katalánské opozice na to, co se v tomto autonomním společenství nyní děje.

Vůdkyní opozice v katalánském parlamentu je Inés Arrimadasová. Politička centristické liberální partaje Občané – Strana občanů. Když v úterý 10/10 regionální sněmovna v Barceloně zasedala, a posléze vyhlásila podivnou nezávislost Katalánska s odkladem, vystoupila Arrimadasová hned po předsedovi vlády Carlesi Puigdemontovi. Její projev v českém překladu přinesl web Forca Barca. Se zájmem jsem si ho prostudoval. Z jednoduchého důvodu: abych se dozvěděl, co říká druhá strana.

Sám nepatřím k příznivcům fragmentace západní Evropy a Kanady. Myslím si, že Kanaďanům je lépe s Québecem a Québecu v Kanadě, Spojenému království se Skotskem a Skotům v UK, Španělsku s Katalánskem a Katalánsku ve Španělsku.

Pokud mi něco hodně vadí, tak násilí, které provázelo katalánské referendum „1-O“ (1. října). Násilí, kterého se na účastnících plebiscitu, ať bylo jakkoli neústavní, dopustila španělská policie. To byla hrubá, neodpustitelná chyba – tento exces je černou skvrnou na štítu současné španělské vlády. Nemělo se to stát. To ovšem nic nemění na tom, že s myšlenkou na jednostranné odtržení Katalánska od španělské koruny mám problém.

Na slova Inés Arrimadasové jsem proto čekal jako karavana na vstup do oázy. A politička si nebrala servítky:

Právě jsme byli svědky ohlášeného státního převratu. Převratu demokracie. Převratu zdravého rozumu. Převratu tohoto parlamentu. Převratu našeho postavení autonomie. A hlavně převratu společného projektu, který se jmenuje Španělsko a Evropská unie.

Ostrá slova. Pak se poslankyně obrátila na předsedu regionální vlády:

Něco vám řeknu, pane Pigdemonte. Kvůli celé řadě chyb, který jste se dopustili, nikdo neuznal výsledek referenda. Nikdo. Nikdo z vás, nikdo z těch, kdo sdílí vaši myšlenku, ani nikdo z médií, která jste si koupil, nebo měl moc je ovlivnit, nedokázal, aby byl 1-O rozhodující. Nikdo v Evropě nepodporuje to, co jste právě udělal, pane Puigdemonte. Nikdo v Evropě neuznává 1-O jako referendum o nezávislosti.

Možná příliš přímočaré, ale v zásadě pravdivé. V těchto slovech se rýsuje budoucí problém. Čím dál víc je zřejmé, že ti, kteří se pustili do tohoto politického dobrodružství, nemají připravené kroky B, C, D a další. Čím dál víc se ukazuje, že „přes noc“ vyhlášené nezávislé Katalánsko by mělo bezpočet problémů všeho druhu. Proto také Puigdemont ubral plyn (přišlápl brzdu).

Vraťme se ale do parlamentního sálu. Arrimadasová pokračovala ve zdrcující kritice. Vyčetla premiérovi, že jeho strana je nacionalistická. A snesla několik srovnání, proč separatisty v Katalánsku „v Evropě nikdo nepodporuje“:

- Nacionalismus je antiteze evropského projektu. Jeden úkolů EU je bojovat proti nacionalismu.

- Nacionalismu znamená stavění více zdí. Evropa staví více mostů.

- Nacionalismus ukazuje na vnitřní a vnější nepřátele. V Evropě se hledají spojenci.

- Vy reprezentujete nadřazenost, zatímco Evropa hledá rovnoprávnost.

Ve prospěch svých tvrzení ukázala plakát jedné ze stran, která podporuje odtržení (obr. níže). Stojí na něm:

Dotované Španělsko žije na úkor produktivního Katalánska.

K tomu Arrimadasová dodala:

Takto si vážíte Španělů, jak jste řekl ve svém projevu, pane Puigdemonte? Toto je respekt vůči Španělům? Toto?

A pokračovala:

Jste sám, pane Puigdemonte. Na evropské úrovni není jediná velmoc, která by vás podporovala. Víte, co je ale nejhorší? Nejde o to, že chcete rozdělit Evropu, což už samo o sobě je vážné. Ani o to, že chcete rozdělit Španělsko. Vy jste ale rozdělil Katalánsko, pane Puigdemonte. Vyzývám vás, když se obracíte ke katalánskému lidu, neříkejte, že je sjednocen. Není to pravda. Bohužel – a je to hlavně kvůli vám. To, co jste udělali je, že jste se postavili proti nám. Zavinili jste, že se na nás ukazuje. Zavinil jste, že se na veřejné osoby, které nesouhlasily, se může na ulicích ukazovat.

Lídryně opozice dále předsedovi vlády vmetla do tváře, že zavinil odchod institucí (bank aj. - LS) z Katalánska. Obvinila ho, že ohrozil regionální parlament i postavení autonomie. Že prohlášení o nezávislosti nemá podporu většiny katalánských obyvatel. V emotivním vyjádření konstatovala:

Většina Katalánců se cítí být Katalánci, Španěly a Evropany. (...) Moji rodiče, sourozenci a bratranci žijí v Andalusii (na jihozápadě monarchie – LS). Já nikdy nedovolím, aby potřebovali pas k tomu, aby mne navštívili. To nedovolím.

Toto je velice silný argument. Vzpomínám si, že když se dělilo Československo, jako Čechoslováka mi působilo noční můru, že na cesty na Slovensko budu potřebovat pas – byť by nás „dělitelé“ tisíckrát ujišťovali, že se „nic nezmění“. Nebylo by to pravda (Schengen byl v nedohlednu) a pokud to někdo sliboval, lhal. (před rozpadem federace mě nikdo na moravsko-slovenském pomezí nemohl byrokraticky zbuzerovat. Potom ano.) Proto citované větě Inés Arrimadasové velice dobře rozumím. Považuji ji za klíčové stanovisko v boji proti odtržení Katalánska.

Závěrem ještě jeden citát. Inés Arrimadasová na závěr svého vystoupení řekla:

Katalánsko je naše země, Španělsko náš stát a Evropa naše budoucnost.

Jak patrno, politička je výrazně proevropsky orientovaná. Když tak nad tím přemýšlím, ptám se: Je to špatně? A pokud ano, proč?

Inspirující řeč mladé poslankyně. Budoucí španělské premiérky? Nic není nemožné.

***

Otázka k tématu:
Přestavme si, že by se v ČR chtěl politicky osamostatnit dejme tomu Moravskoslezský kraj, tamní hejtmanství by vypsalo referendum a poté vyhlásilo nezávislost. Jak by na to reagovala Praha? Zkusme se nad tím zamyslet a možná ledacos lépe pochopíme.

***

Inés Arrimadasová v barcelonském regionálním parlamentu při projevu 10. října 2017. S plakátem jedné ze separatistických formací spojených se stranou premiéra. Stojí na něm: DOTOVANÉ ŠPANĚLSKO ŽIJE NA ÚKOR PRODUKTIVNÍHO KATALÁNSKA. (Zdroj: Web Forca Barca)

Inés Arrimadasová v centrále své strany. Více o její straně na www odkazu na obrázku. (Zdroj: Blog Beatiful Politician)