Počátkem dubna tohoto roku si smrtka přišla pro dalšího člena smutně proslulých vrahů, kterým kupodivu se nechce odejít ze světa!

Winnie Madikizela-Mandela - průkopnice smrtonosných plamenných náhrdelníků, narozena coby Nomzamo Winifred Zanyiwe Madikizela v roce 1936 v Pondolandu (východní Kapsko), ale včas se přesunula do srdce JAR, do Johannesburgu. Tam vystudovala dokonce i universitu, a tak se stala kvalifikovanou sociální pracovnicí.

Už v roce 1958 si vzala za manžela Nelsona Mandelu a zůstala s ním teoreticky po dobu 38 let.

V roce 1963 byl však soudruh Mandela uvězněn, ale ona se stala jeho „hlásnou troubou“ po celých těch sedmadvacet let, kdy se za rasistického režimu nesměli popravovat vrahové, pokud své činy zdůvodnili politicky.

V roce 1980 byla obviněna z rozesívání teroru coby už vyhlášená „Pramatka národa“, kdy se stala vůdčí osobností v takzvaných orgiích násilí. Dokonce si založila Mandelovic fotbalový klub, v kterém se pohybovali většinou už profesionální mordýři.

Obzvlášť proslula se svým sloganem „ojetých pneumatik máme dost, benzinu taky a krabiček se sirkami NEPOČÍTANĚ!“, s kterým rozdmychávala emoce u všech okolo. Tímto hořícím náhrdelníkem trestala i nezletilé soukmenovce – stačilo jen podezření, že udávají své sousedy policii či jakkoliv jinak spolupracují s vládnoucím režimem.

Pokud by při tomto černošském lynčování někdo zavolal o pomoc policejní stanici (tam vždycky sloužilo více domorodých policistů než běžně v bílých oblastech), tak by byl dotyčný udavač bleskově rozpoznán a další spiklenecké centrum by se mohlo vyhubit.

Používala notoricky známé metody mafie, jako jsou únosy nebo mučení dle komunistických pravidel, což vždy končilo zavražděním obviněných. Utrpení obětí se nedá ani vysvětlit, neb hořící guma kapala na tělo postiženého a trvalo dvacet minut než se dostavil hrůzný konec.

Jeden z filmařů pro jakousi „slavnou“ zpravodajskou firmu dokonce prohlásil, že sice točil umírání v tak hrozných podmínkách, ale že si asi bude hledat jinou práci...

Proces s rozvratnou domorodou skupinou postupoval dle daných osnov: genitálie zavražděné hlavy rodu si musela vdova pod dohledem komunismem načichlých soudruhů osmažit na pánvičce a sníst – teprve potom nastala likvidace…

Její aktivita působila tak hrůzně, že ani ty nejbojovnější složky odporující rasismu s ní nechtěly mít nic společného - nakonec sám Mandela, propuštěný v roce 1990, se od ní separoval už v roce 1992, aby za čtyři roky dokončil celé rozvodové řízení. Sice žádala odstupné pět milionů amerických dolarů, ale to se z nějakých důvodů nevyvedlo.

A kde vrahounka brala vzory? Sovětští poradci se nechali lehce napodobovat a soudruh Slovo se objevoval kdykoliv po jejim boku: proto tenhle marxista a leninista z Ruska ziskal zasloužilý titul vrtícího Mandelova chvostu.

Ovšem jako velice aktivní bojovnice se dostala i do nové vlády, kde se činně zapojila do „rozkvětu“ Nové Jižní Afriky.

Ale už v roce 2003 byla odsouzena pro 25 provedených krádeží a 43 doložených podvodů, a proto byla odsouzena na pět let do vězení - takže se na čas musela stáhnout z aktivní politiky. Po roce však nejvyšší soud přehodnotil rozsudek s odůvodněním, že tuhle činnost neprováděla z důvodů vlastního obohacení, a proto se vše změnilo na pouhé tři roky s podmínkou.

Mnoho svých kriminálních činů většinou přežila bez problémů – občas sice soudy vynesly tvrdé rozsudky, které se ale později měnily v pouhé finanční pokuty. Jedním z nejznámějších případů se stal únos čtyř mladistvých od metodistického kazatele, kde se její fotbalový tým snažil bitím chlapce donutit, aby svědčili a potvrdili, že byli pohlavně zneužíváni.
Probodaná těla se pak našla daleko v polích…

Dokonce Mandelou založená organizace „Komise pro pravdu a odpuštění“ nemohla najít žádné polehčující okolnosti.

Přesto se už v roce 2009 objevila jako členka parlamentu, kde vytrvala až do své smrti…

Lze jen doufat, že se dočká zaslouženého nepokoje!