Úhoř neboli unagi patří neodmyslitelně k japonskému létu. Jeho pojídání údajně odstraňuje únavu způsobenou zdejším horkým počasím. Této hadovité rybě je rovněž připisován afrodiziakální účinek. Převážná většina úhořů zkonzumovaných Japonci má původ v cizině, především v jihovýchodní Číně a Koreji. Úhoři jsou většinou chováni v nádržích, čili jsou do značné míry vyčleněni z přirozeného ekosystému. Přes veškeré úsilí rybích farmářů jejich výlov v těchto zemích postupně již po tři za sebou následující roky klesal.

To se odrazilo i na ceně - maso z domácího úhoře se vyšplhalo na devět tisíc jenů (asi dva tisíce korun), maso z úhoře čínské provenience na tisíců pět za kilogram. Syrový úhoř se v japonských domácnostech upravuje jen zřídka, zpravidla se kupují již pečené filety. Ty tvoří součást tradičního pokrmu una-don, v němž úhoří filet trůní na kopci rýže. Řada restaurací specializujících se na tento pokrm a majících více než půlstoletí dlouhou tradici proto musela zavřít. Cena za jednu porci v nich se totiž vyšplhala až na tři tisíce jenů, což je více než trojnásobek ve srovnání s cenou loňskou. Takový luxus si již běžný obyvatel v krizi se potácejí země nemůže dovolit. Z obdobných důvodů mizí úhoří filety z pultu obchodů.

Příčiny úbytku úhořů ve východní Asii nejsou zcela jasné. Podle některých odborníků je způsoben prudkou industrializací Číny, která má nepříznivý vliv na křehkou ekologii tohoto rybího druhu. Byly učiněny pokusy uvést na japonský trh úhoře amerického. Reakce japonských strávníků však byla velmi vlažná, protože tomuto rybímu druhu chybí střídání vrstev tuku a masa, které mají tak rádi, takže jim připadá suché. Americká ryba prý má navíc nevyhovující texturu i tvar. Mlsné japonské jazýčky nepřesvědčila ani cena, která je dostatečně příznivá, přestože jedna třetina úhořů, kteří se do Japonska dopravují živí, během cesty odejde do rybího nebe.

Nedostatkovou, či lépe cenově méně dostupnou, se stává i další oblíbená ryba - tuňák čili maguro. Oblíbený je především kvůli množství červeně zbarveného masa prostého typického rybího zápachu. Obrovská spotřeba této snad nejoblíbenější ryby vyústila v její genocidu v přilehlých vodách, takže rybáři se museli pouštět do stále vzdálenějších lovišť na jih od japonských ostrovů, kde se potkávali s rybáři australskými. Střety často končily ostrými potyčkami, takže japonská a australská vláda byly nuceny zahájit jednání, která by rybolov tohoto druhu regulovala. Jedním z bodů uzavřené dohody je sice dočasné, ale drastické omezení výlovu, který by měl spadnout asi na jednu třetinu. Značná část masa tuňáků má rodiště až v dalekém evropském středomoří, protože cena jednoho kusu uloveného v japonských vodách se pohybuje v řádu miliónu jenů.

Krutou ránu japonským rybářům zasadil únik radioaktivity z jaderných reaktorů poničených následky loňského zemětřesení. Do vod Pacifiku uniklo značné množství radioaktivních látek, které - přestože se rychle naředily v obrovské mase mořské vody - se dostaly v množství, jež často převyšuje hygienické normy, i do mořské fauny a flóry. Zvýšené množství radioaktivity nebylo zaznamenáno pouze ve vodách přilehlých fukušimské elektrárně, ale třeba i v Tokijské zátoce. Zprávy o této situaci v Japoncích pochopitelně vzbudily obavy konzumovat ryby ulovené na severovýchodním pobřeží ostrova Honšú.

Problémy se zásobováním rybím masem určitě velkou měrou přispívají k již probíhající změně japonského jídelníčku, z něhož je rybina coby tradiční zdroj živočišných bílkovin stále větší měrou vytlačována masem jatečních zvířat. Hovězímu masu rychle přivykla především mladá generace, pro kterou se návštěva hamburgrárny, provozované některým z řetězců, stala nezdravě častým rituálem. Podobně populární je posezení v restauracích s korejskou kuchyní, kde celé rodiny konzumují talíře bohatě prorostlého masa, které si vlastnoručně rožní na roštech zabudovaných doprostřed stolu. Cenově dostupné hovězí a zejména vepřové maso nahrazuje ryby i na domácím jídelníčku běžné japonské rodiny. Nadměrný přísun hormony vyhnaného masa akceleruje růst japonského těla ve vertikálním i horizontálním směru. Mladí Japonci a Japonky tak svou fyziognomií stále častěji připomínají tlačitele vozíků z českých kauflandů a glóbů.