Kromě místopisu Prahy 6 se Václav Havel zapsal i do české terminologie. Jeho slovní spojení "blbá nálada" neoznačuje duševní rozpoložení, které ovládne mysl jedince například po náročné pitce, ale spíše popisuje kolektivní pocit národa, který se dlouhodobě nachází v politickém, ekonomickém, ale i mravním marasmu a který postrádá ono pověstné světýlko na konci tunelu. Podobná komplexní krize sedí již nejméně čtyři roky na hrbu prakticky každého průmyslově vyspělého národa, Japonsko nevyjímaje.

Blbá nálada se opírá jak o špatné hospodářské výsledky v uplynulém období, tak o velmi pesimistický výhled do budoucna. Podobně blbé jsou i současné vztahy Japonska prakticky s každým z jeho sousedů. Vzájemné kočkování zasahuje čím dál hlouběji vzájemné vztahy - ohrožena je jak ekonomická spolupráce, tak kulturní výměna. Frustrace a bezvýchodnost se nepříznivě promítá i do života běžného Japonce. Ekonomická nejistota vede ke ztrátě dlouhodobé perspektivy, práce a kariéra již nejsou rodné sestry, neutěšená každodenní realita zahání lidi do reality virtuální.

Vedení centrální japonské banky (BOJ) se chystá na své vrcholné zasedání, které je plánováno na 30. října. Účastníci jednání budou mít ve svých složkách neradostné statistické údaje. Měřeno celoročními ukazateli se export v září propadl o deset procent. Jde o největší pokles od fukušimské havárie. Propad je zaznamenán především ve výměně s Čínou a evropskými zeměmi. Také výhled BOJ do budoucnosti není ani trochu radostný, protože obrat k lepšímu ani v jednom z těchto pro Japonsko důležitých regionů nikdo neočekává. Mezi domácími i zahraničními ekonomy proto panují obavy, že Japonsko v nejbližším období opět upadne do recese.

Exportní deficit dosáhl za první polovinu fiskálního roku (období duben - září) ohromující výše tří biliónů jenů, čili přibližně sedm set miliard korun. To je vůbec nejvyšší cifra, kterou japonští statistici od roku 1979, kdy se tento parametr začal sledovat, zaznamenali. Také účet obchodu s Evropu se dostal do červených čísel poprvé v historii. Situaci nepomohl zachránit ani významný nárůst exportu automobilů do USA. Tok zboží do Japonska vzrostl za toto pololetí o osm procent, z toho čtvrtina padá na vrub zvýšení dovozu fosilních paliv pro výrobu elektřiny náhradou za odstavené jaderné reaktory, kdeže kjótské protokoly jsou...

Více než tři čtvrtiny firem považují stávající vývoj ekonomiky za stagnující, tvrdí výsledky průzkumu uspořádaného předním deníkem Yomiuri Šimbun. Dotázáno bylo sto devatenáct firem, za stagnující označilo ekonomiku plných devadesát. To je více než dvojnásobek respondentů ve srovnání s výsledky předchozího, dubnového šetření. Ještě hůře dopadlo hodnocení trendu - přívlastkem zhoršující podmínky označilo osmnáct firem, v dubnu situaci takto viděly pouhé dvě firmy. Relativní jarní optimismus tedy vystřídala těžká podzimní skepse. Více než sedmdesát procent dotázaných spatřuje příčiny podobně jako centrální japonské instituce v evropské krizi a pokles odbytu japonského zboží v Číně. Pokles čínského odbytu většinou spatřují jako důsledek ochlazení čínské ekonomické mašiny, zhoršení vzájemných vztahů připisují spíše marginální dopad.

Zajímavé bylo stanovisko respondentů k jaderné energii - nejpočetnější skupina firem doporučuje zachování podílu jádra na předfukušimské výši, v pořadí druhá skupina se vyslovila pro patnáctiprocentní podíl. S úplným odstavením reaktorů souhlasily pouhé dvě firmy. Jde to sice pomalu, ale zdá se, že japonská společnost se pozvolna navrací k realistickému pohledu na jadernou energii a jejímu místu v japonské ekonomice. V jedné z nejnovějších zpráv provozovatele elektrárny Fukušima se více než přírodním živlům dává vina selhání lidského faktoru, ať si pod tímto pojmem představíme cokoliv. Na světlo světa se dostávají i historky, které, přestože mluvíme o tragédii, nepostrádají komičnost. Jako je třeba zpráva o tom, že ve skladu elektrárny nebyly k mání baterie do meřicích přístrojů, až někoho po dvaceti čtyřech hodinách čekání napadlo skočit pro ně do nedaleké Elektry.

Japonská centrální banka proto chystá injekci, která by měla chřadnoucí ekonomiku povzbudit. S podobnou iniciativou přišel i premiér Noda, ovšem jím představené stimulační opatření nechaly japonské obchodní kruhy naprosto chladnými. Chystaná ekonomická opatření jsou mlhavě označována jako uvolňování monetární politiky. Do normální lidské řeči lze tento krok pravděpodobně přeložit jako nakopnutí země, sužované desetiletí trvající deflací, inflačním směrem. Tomu s největší pravděpodobností poslouží zvýšená emise japonského jenu.

Podobný krok určitě může přispět k zlevnění domácí měny a tím alespoň k částečnému znovunabytí ztracených exportních pozic. Zároveň ale povede ke znehodnocení úspor běžných Japonců a sražení jejich kupní síly, což spolu s dalšími ukazateli, dokládajícími zhoršování kvality života průměrného Japonce, dále prohloubí již tak dosti blbou náladu.