Minule jsem se pokusil stručně zhodnotit japonsko-americké (neboli ničibei) vztahy za vlády Donalda Trumpa. Dnes se pokusím předpovědět, jak se bude chovat administrativa jeho volebního soupeře, Joea Bidena.

Ale předtím ještě krátce k Trumpovi. Ačkoli to v předchozím článku není výslovně konstatováno, tak být Američanem považoval bych Trumpa za nejlepšího presidenta od Reaganovy éry. Bez velkých hesel - na rozdíl od českého premiéra - skutečně řídil zemi podobně jako firmu, a to i směrem ven z Ameriky, což často zamotalo hlavu nejen jeho rivalům, ale i spojencům – domácím i zahraničním. Snažil se osekat náklady na provoz země i bojoval s její konkurencí. Kdyby mu levicový tisk a university nestydatě nemydlily schody a koronavirus zákeřně nevrazil dýku do zad, měl by s velmi malou nepravděpodobností druhý termín v kapse.

V případě Bidena půjde o konstrukt stojící či plující na vodě, protože se mohu opírat pouze o jeho dosavadní politické chování, vystupování ve volbách a interpretovaný záznam jeho zatím jediného telefonního rozhovoru s japonským premiérem Jošihide Sugou.

První, patnáctiminutová telefonická konference mezi japonským premiérem a americkým pretendentem se odehrála 12. listopadu. Suga poté svému národu sdělil, že byl ujištěn o tom, že americká obrana se vztahuje i na souostrovíčko Senkaku, na které si činí územní nároky Čína, jejíž lodi čím dál častěji vplouvají do japonských výsostných vod v této oblasti. Podle americké strany Biden Jošihideho Sugu o obraně Japonska ujistil pouze v obecném znění bez výslovného uvedení názvu sporného území.

Premiér Jošihide Suga zvěstuje japonskému národu Bidenovo poselství

Co tedy může svět a především Japonsko od případného presidenta Bidena očekávat? Především to, že (snad) bude čitelnější, předvídatelnější a méně bouřlivý, než byl jeho postupně se stále ostřeji jakožto předchůdce rýsující Trump. Ať už budou Bidenovy kroky jakékoliv. Japonci totiž, politiky nevyjímaje, nenávidí nic více než nutnost jakékoliv změny, která je nutí přijímat rozhodnutí, která nebyla dlouhou dobu predikována. Schopnost improvizovat je Japoncům navýsost cizí.

Japonsko očekává změny či návrat jak v oblasti ničibei vztahů, tak vztahů USA se sousedními státy Japonska, především s Čínou, do starých kolejí. S ní má Japonsko sice silné ekonomické vztahy, avšak jakožto regionální konkurent vůči ní odlišný politický pohled na sdílenou oblast světa. Historicky je vzájemný vztah velmi komplikovaný. Po dlouhá staletí se obě země navzájem titulovaly barbaři. Opiovou válkou a posléze komunistickou diktaturou zdeptaná Čína po dlouhá desetiletí novodobé historie v regionu druhé housle. V současné době se ovšem Japonsko dívá čínskému ekonomickému vlaku na červené svítilny posledního vagónu žárlivým pohledem ze stále větší dálky.

Trump coby narodnik se do mezinárodních vztahů, pokud se nedotýkaly amerických hospodářských zájmů, příliš nemontoval. Jeho vztah k Číně se tudíž pohyboval po linii Washington – Peking. Od Bidena Japonsko očekává, že se bude chovat více jako zapadnik či meždunarodnik a Tokio se opět stane vedle výše zmíněných hlavních měst třetím vrcholem zájmově-mocenského trojúhelníku.

RCEP slavnostně uzavřeno kvůli koronaviru bez společné fotky

15. listopadu letošního roku Japonsko v Hanoji spolupodepsalo s dalšími čtrnácti zeměmi regionu sahajícího od Číny po Austrálii Smlouvu o regionálním ekonomickém partnerství (RCEP), která z nich činí největší světový obchodní blok pokrývající třetinu světové ekonomiky. Smlouva předpokládá vytvoření společného ekonomického prostoru, žádná či snižující se cla. Podle všeho to bude právě Čína, která z tohoto smluvně registrovaného partnerství bude především ještě snadnějším exportem svých výrobků i své politiky těžit. Rozbor ve spolku oproti předpokladům chybějící Indie by vydal na samostatný článek.

RCEP je v podstatě pokračování Trans-pacifického partnerství (TPP), které mělo podporu presidenta Obamy, avšak do kterého Trump v roce 2017 hodil vidle. Je ještě brzo hodnotit, zda byly hozeny správným směrem. RCEP není uzavřený klub, další státy mohou přistoupit. Proto bude zajímavé sledovat, jak se k této iniciativě postaví Joe Biden. Zda členství trumpovsky odzívne, nebo bude pokračovat ve stopách, které vyšlapaly nohy jeho bývalého presidentského šéfa.

President Obama jako středobod kdysi chystaného transpacifického partnerství (TPP)

Japonsko, jako jedna z mála demokracií v tomto spolku, by samozřejmě Ameriku po svém boku velice rádo vidělo. Mimo jiné proto, že podle dosavadních Bidenových prohlášení nelze očekávat, že by president-skoroelekt vůči Číně politicky vyměkl. Ovšem až na prvním místě je hospodářství, a tudíž naplněnost státní kasy, ze které socani celého světa tak rádi rozdávají. Trump snížením korporátní daně a uvalením cla na pestrý sortiment čínských výrobků nastartoval mírný, ale pozorovatelný odliv amerických firem z Číny zpět do své vlasti. Přistoupení USA k RCEP by samozřejmě znamenalo opětovné snížení až zrušení dovozních cel, což by určitě znamenalo opětovný odliv americké výroby z vlasti a opětovné zvýšené maštění čínské kapsy.

A na závěr trochu odlehčení. Japonští politici nejsou žádní čučkaři. V záloze mají člověka, který může aspoň částečně čelit současnému americkému presidentskému skorozvolenci. Je jím třiasedmdesátiletý starosta malého městečka Jamato, které se nachází na ostrově Kjúšú v prefektuře Kumamoto, Jutaka Umeda. Toto zjištění se stalo celonárodní senzací.

Vycházející hvězda, či spíše bolid japonské politické scény, Jutaka Umeda

Pokud totiž znaky jeho občanského jména přečteme sinojaponským způsobem, stane se z něho Džó Baiden, neboli fonetický skorodvojník amerického skorozvolence. Sympatický strejda, takto starosta zapadlého městečka dostal svých patnáct minut slávy.

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx

Tento článek je písemná verze příspěvku na autorově podcastu JAPANORAMA.CZ a je publikován s jeho svolením. Článek vznikal souběžně s videoblogem zveřejněným na serveru JAPONEUM.CZ, který vám přiblíží Nihon teien neboli tradiční japonskou zahradu v tokijském parku Šówa Kinen.

Podcast: Biden a ničibei