MIGRAČNÍ PAKT: Jak jsme se zdrželi hlasování
Zástupci členských států Evropské unie dnes v Bruselu schválili konečnou podobu migračního balíčku. Proti bylo Maďarsko a Polsko. Česká republika se zdržela.
Ano, migrační pakt se v důsledku kompromisů v trialogu (neformální dohoda tří institucí – Evropské komise, Rady EU a Evropského parlamentu) posunul ještě k horšímu. Ale byl to posun z bláta do louže. Migrační pakt byl nepřijatelný už předtím.
Úkrok stranou od podpory k zdržování se hlasování v době, kdy už je prakticky nemožné migrační pakt potopit nebo vrátit na jednací stůl, je jen zoufalá snaha o alibi. A to zvláště od člověka, který během českého předsednictví aktivně vedl práce na podobě migračního paktu.
K jednání o vymístění azylového řízení do třetích zemí a dalším krokům, kterými se Vít Rakušan chlubí: Vymístění azylového řízení je snaha o totéž, co se pokouší rozběhnout Velká Británie s Rwandou a Itálie s Albánií. Ano, to je jistě dobrá věc a lze to jen podpořit.
Ale:
1) Je to nezávislé na migračním paktu. K těmto krokům nebyl, není ani nebude potřeba.
2) Je to velmi drahý podnik, který řeší jen část problému (jen u asi poloviny migrantů, jejichž žádost o azyl se podaří odmítnout).
3) Je to jen náhrada za vlastní neschopnost řešit podstatu věci: fyzické znepřístupnění hranic atd. Pak je zde ještě uplácení vlád zemí původu a tranzitních zemí třetího světa, aby migranty zadržovaly na svém území. Ano, to lze opět jen podpořit.
Přesto však: opět platí, že jde především o výpalné za problém, který EU sama způsobuje a není schopná jej řešit. Takže resumé: skutečné ocenění by si český ministr vnitra, a vlastně jakýkoli politik, zasloužil tehdy, pokud by šel k podstatě věci a řešil ji. Tohle je jen záplatování. Sice lepší než nic, ale jen záplatování.
