Ve stejný den, kdy společnosti EdF a KHMP odevzdaly své závazné nabídky na stavbu nového bloku jaderné elektrárny v Dukovanech a tří dalších, schválila Evropská komise tomu dukovanskému státní podporu. Ale trochu jinou, než jak ji žádala česká vláda. Pokud se blok postaví, česká elektrizační soustava získá větší stabilitu a dodávka elektřiny bude spolehlivější. Ale bude to drahé.

Evropská komise ve svém rozhodnutí zdůrazňuje, že nový zdroj „nesmí vytěsňovat obnovitelné zdroje energie, což pomůže elektrizační soustavě a usnadnění její dekarbonizaci“. Za tím účelem provozovatel elektrárny (ČEZ) uzavře vyrovnávací smlouvu. Když průměrné ceny elektřiny budou nízké, elektrárna obdrží rozdíl mezi výkupní cenou a referenční cenou (ex-post roční průměr hodinových tržních cen) za daný referenční objem. Když jsou průměrné ceny elektřiny vysoké, elektrárna zaplatí zpět rozdíl mezi referenční cenou a výkupní cenou. Tudíž za každou megawatthodinu vyrobené elektřiny elektrárna obdrží skutečnou tržní cenu, čímž bude vystavena tržním signálům, takže bude moci efektivně a flexibilně řídit provoz. Doba trvání přímé cenové podpory byla zkrácena ze 60 let, tedy celé předpokládané životnosti elektrárny, na 40 let. A další podstatnou podmínkou je, že 70 % elektrárnou vyrobené elektřiny bude prodáváno na otevřené energetické burze, konkrétně na denním trhu, vnitrodenním trhu a termínovaném trhu – během celé doby životnosti elektrárny. Zbytek výroby lze prodávat prostřednictvím objektivních, transparentních a nediskriminačních dražeb.

„Na první pohled je možné konstatovat, že zklamáni musí být ti, kteří požadují nízké ceny elektrické energie, zastavení neefektivnosti vynakládaných prostředků ze strany daňových poplatníků a nízké emise CO₂. Zaráží požadavek Evropské komise, aby nový jaderný zdroj nevytlačoval ze soustavy výrobu z tzv. obnovitelných zdrojů energie, což údajně přináší výhody elektrizační soustavě a usnadňuje její dekarbonizaci. To totiž znamená, že naše jaderná elektrárna by měla být jako zdroj základního zatížení provozována a regulována podle výroby nestabilních zdrojů. Jde o zcela absurdní požadavek jen dokládající upřednostňování dodávek dotovaných přebytků z větrných a fotovoltaických elektráren z Německa. /…/ Psát o dopadech na provozní a bezpečnostní parametry provozu nebo o vlivu na životnost některých technologií a komponent nové elektrárny přesahuje možnosti rozsahu tohoto příspěvku,“ komentoval rozhodnutí Jaroslav Míl, energetický odborník a bývalý generální ředitel ČEZ pro Seznam zprávy. Skutečně, jadernou elektrárnu nelze provozovat v režimu plynové trubíny, kterou nastartujete za několik minut poté, co se v síti vyskytne nerovnováha mezi výrobou a spotřebou. Jaderný blok je určen k provozu v základním zatížení. Provoz obnovitelných zdrojů (OZE), rovněž mohutně státně dotovaný, je ale velmi nespolehlivý a nestabilní, což se odráží také na burzovních cenách, které v období příznivého počasí bývají i záporné, při nevlídném počasí horentní.

Další problém spočívá ve zkrácení cenové podpory o třetinu, ze 60 na 40 let. V této podmínce se skrývá zvýšení splátek za úvěr, které se také projeví v cenách elektřiny z Dukovan. V neposlední řadě, nebo spíše především, je to podmínka prodávat 70 % elektřiny za ceny určované mezinárodní burzou.

Není snad na světě jiná komodita, která by se povinně prodávala za burzovní ceny. Představme si obligátní rohlíky, které by pekárna třeba v Říčanech prodávala do pražských samoobsluh za ceny podle včerejšího závěru plodinové burzy v Chicagu. Také elektřina až do konce 20. století byla domácím produktem, který se mezinárodně obchodoval na základě dvoustranných kontraktů a s omezením přeshraničních propojení. Nikomu nevadilo, že stojí v Itálii jinak než v Rakousku nebo Finsku. Dnes je to zásadní překážkou volného evropského trhu?

Také už neplatí, že za svou elektroenergetickou soustavu a její vyrovnanost jsou si jednotlivé státy samy odpovědné. „Právo členského státu na stanovení podmínek pro využívání svých energetických zdrojů, jeho volby mezi různými energetickými zdroji a základní skladby jeho zásobování energií přímo vyplývá ze zakládajících smluv Evropské unie (konkrétně z čl. 194 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie). K tomu je třeba dodat, že energetika představuje tzv. sdílenou pravomoc mezi Evropskou unií a členskými státy (viz čl. 4 odst. 2 písm. i) Smlouvy o fungování Evropské unie), tedy v této oblasti mohou vytvářet a přijímat právně závazné akty jak členské státy, tak i Evropská unie. Členské státy vykonávají svou pravomoc v rozsahu, v jakém ji Evropská unie nevykonala, nebo se rozhodla ji přestat vykonávat,“ vysvětluje Světu hospodářství Hana Klímová, tisková mluvčí společnosti ČEPS. „Skutečnost, že má každý členský stát právo na energetický mix dle svého uvážení (tj. dle svých geografických, geologických, historických a politických podmínek), nemá vliv na pravidla o veřejné podpoře. Ta mají posilovat vnitřní trh EU, a to kontrolou (neúměrného) zvýhodňování podniků ze strany jednotlivých členských států.“

V elektroenergetice tedy EU svou pravomoc vykonává v rozsahu přinejmenším značném. Ono by to až tak nevadilo, zejména, pokud se to týká kontroly nad férovostí jednotného trhu. Ale vstupují do toho výjimky a podmínky, které s trhem a elektřinou nesouvisejí. Například Francie loni stanovila maximální ceny elektřiny pro domácí odběratele a za tím účelem vláda vyvlastnila EdF. Před několika týdny Řecko při nadprodukci elektřiny zakázalo její import.

Pokud tedy elektroenergetický trh, složení domácích zdrojů a jejich způsobu využití má řídit Evropská komise, budiž, ale měla by to dělat s lidmi, kteří té věci alespoň trochu rozumějí. Jinak nezbyde, než Edisona, Teslu a Křižíka heuristicky prohlásit za svaté mučedníky.

Poskytl server Svět hospodářství