Náboženská svoboda vs. bezpečnost věřících

Navenek to celé připomíná Betlémské světlo. S tím rozdílem, že jde o obřad pravoslavný, vztahuje se k Velikonocům a „svatý oheň“ nepochází z Ježíšova rodiště Betléma, nýbrž z Jeruzaléma – místa jeho skonu a zmrtvýchvstání.

Letošní Velikonoce podle pravoslavné tradice připadly na pátek až neděli 22. - 24. dubna. V sobotu třiadvacátého se v jeruzalémském Chrámu Božího hrobu (kde se údajně nachází Ježíšův hrob, ale zcela jisté to není) konal každoroční obřad Sestupování blahodatného ohně (též svatý oheň).

O co jde?

Cituji z webu olomoucko-brněnské pravoslavné eparchie:

Na Velkou sobotu se v chrámu Božího hrobu a Kristova Vzkříšení koná pravoslavný obřad, při kterém sestupuje tzv. „blahodatný oheň“. Toto světlo přijímá v Božím hrobě jeruzalemský (řecko-ortodoxní - LS) patriarcha (nyní Theofilos III. - LS) a vynáší je z hrobu shromážděným věřícím.

Z Jeruzaléma pak putuje oheň buď přes telavivské Ben Gurionovo letiště do řady pravoslavných zemí, anebo pozemní cestou přes Jordánsko do pravoslavných komunit, např. v Iráku – odtud podobnost s Betlémským světlem.

Tento obřad Sestupování blahodatného ohně, který v edikule, malé kapli v chrámu, přímo nad údajným Ježíšovým hrobem, vzniká dle tradice zázrakem, představuje vrcholný okamžik Velikonoc pro pravoslavné věřící. Osobní účast proto považují za něco, co jejich život obohatí o jedinečnou, nezapomenutelnou duchovní zkušenost.

Proto jich tisíce usilují obřadu se zúčastnit, proto se ve Starém Městě tísní tisíce lidí s připravenými svíčkami v očekávání zázraku. Nejen uvnitř chrámu, ale také venku, v úzkých křivolakých uličkách.

Zde je ovšem nutné jedním dechem dodat, že rituál nemá jen svůj náboženský, ale také bezpečnostní aspekt. Přece jenom je tu masa lidí, kteří mají v rukou otevřený oheň – a kdyby došlo k panice, hrozila by obrovská lidská tragédie.

Odpovědnost za bezpečnost leží na bedrech izraelských úřadů, potažmo policie – a všichni mají stále před očima hrůzu, k níž došlo zhruba před rokem v Galileji, kdy během tlačenice při masové židovské pouti v Meronu přišlo o život 45 osob.

Kompetentní izraelská místa se z toho poučila a rozhodla se omezit počet účastníků obřadu svatého ohně – na celkem čtyři tisíce věřících, z toho tisíc osm set jich mohlo být uvnitř chrámu (kam se jich ovšem vejde přes deset tisíc). Také proto, že v chrámu je k dispozici pouze jeden vchod.

Dobře míněné izraelské rozhodnutí se ovšem nesetkalo s pochopením. Bezpečnostní aspekt věci byl představiteli církví (o vlastnictví a provoz chrámu se dělí několik denominací) ignorován a věc byla jimi pojata jako zásah do náboženské svobody. (Je pozoruhodné, že mnohem drastičtější omezení účasti z důvodu pandemie koronaviru v roce 2020 takovou hysterii nevyvolalo.)

O žádné omezení náboženské svobody samozřejmě nešlo. Jak řekla agentuře AFP Tania Berg-Refaeli, ředitelka odboru pro mezináboženské záležitosti na jeruzalémském ministerstvu zahraničí: „Je to pouze o bezpečnosti a o ničem jiném.“

Jenomže – vykládejte to lidem bez dobré vůle.

Podle Berg-Refaeli by se kvóta mohla v příštím roce zvýšit, pokud se podaří zpřístupnit víc vchodů (rozuměj i východů). A docela mimochodem, omezení se netýkala pouze obřadu svatého ohně. Během letošního židovského svátku Pesach rozdělily izraelské úřady obřad známý jako kněžské požehnání na dvě bohoslužby, opět z bezpečnostních důvodů. Moudří lidé důvody pochopí.

Přihřát svoji polívčičku přispěchala i jordánská vláda, když v neděli 24. dubna její ministerstvo zahraničí vydalo prohlášení, o němž informuje server The Times od Israel („In fresh public rebuke, Jordan condemns Israel for Holy Fire crowd restrictions“).

V prohlášení je uvedeno, že Ammán odmítá a odsuzuje „všechna izraelská opatření zaměřená na omezení práva křesťanů na volný a neomezený přístup do Chrámu Božího hrobu, aby tam mohli vykonávat své náboženské obřady, včetně uvalení omezení na počet věřících“. A dále: „Izrael, okupační mocnost (??? - LS), musí respektovat historický a právní status quo v Jeruzalémě a na jeho posvátných místech a zastavit všechna omezující opatření.“

Co bychom asi z Ammánu slyšeli, kdyby bylo do chrámu vpuštěno všech deset tisíc věřících a došlo k neštěstí, na jehož konci by byl jakýkoli počet obětí – ušlapaných, udušených, popálených?

Poučení: ať Izrael udělá tak nebo onak, je to vždycky špatně.

Záběr z letošního průběhu obřadu Sestupování blahodatného ohně v jeruzalémském Chrámu Božího hrobu. Uprostřed edikula s údajným místem Ježíšova hrobu.