Ve středu začalo v Jeruzalémě druhé kolo izraelsko-palestinských mírových jednání za účasti izraelské ministryně spravedlnosti Cipi Livni, palestinského hlavního vyjednavače Saíba Irikáta a amerického zmocněnce Martina Indyka. Žádné detaily o průběhu rozhovorů se neočekávají, protože probíhají za přísného informačního embarga, ale jedna pozoruhodná událost je přece jen doprovází.

Izrael při této příležitosti propustil prvních 26 ze schválených 104 palestinských vězňů, z nichž většina si odpykávala tresty z doby před podpisem dohod z norského Osla v roce 1993. Vyhověl tím jedné z podmínek palestinské samosprávy i přání amerických prostředníků, aby mohl nesplnit či jen částečně splnit hlavní podmínku předsedy samosprávy Mahmúda Abbáse, kterou bylo zmrazení výstavby izraelských osad na Západním břehu Jordánu a ve východním Jeruzalémě.

Propuštění palestinských vězňů před odpykáním trestu není zdaleka první, ale to nejnovější je v jednom ohledu premiérou. Izrael dosud vězně vyměňoval s teroristickými skupinami za své zajaté občany nebo jejich ostatky. Naposledy takto před dvěma lety propustil více než tisíc vězňů teroristického Hamasu, včetně desítek pachatelů a organizátorů sebevražedných atentátů, za vojáka Gilada Šalita. Úterním krokem ani dalšími třemi, které mají následovat, však žádný lidský život nezachraňuje – jediným cílem je udržet Palestince u jednacího stolu.

V první úterní várce sice z věznic nevyšli žádní strůjci krvavých teroristických útoků, ale vrahové to jsou. Devět z nich zabilo Araby a někteří z vrahů Izraelců vraždili velmi brutálně – jeden například ubil sekerou muže, který přežil nacistický vyhlazovací tábor Sobibor, jiný zavraždil sekerou 80letého starce, který si na lavičce četl knihu, další umlátil člena hotelové ochranky železnou tyčí a jiná dvojice zabila dva Izraelce ve spánku a pak jim uřezala uši. Mezi propuštěnými je i vrah podnikatele, který podporoval ekonomický rozvoj na palestinských územích a byl zabit na obchodní schůzce; strůjce vraždy Izraelky, která každý den vozila Palestince na práci v osadách; v době vraždy nezletilý mladík, který ubodal cestujícího v autobusu; nebo vrah francouzské turistky obědvající v restauraci (seznam všech 26 propuštěných vrahů, jejich činů a jejich obětí zde - pozn. red. NP).

Palestinská samospráva vybídla dopisem své diplomaty, aby v zahraničí zdůrazňovali, že tito muži nejsou teroristé, ale "političtí vězňové a bojovníci za svobodu". Také je jako bojovníky za svobodu uvítala, i když oslavy byly méně okázalé, protože Izrael vězně záměrně propustil pozdě v noci.

V Izraeli vyvolalo vládní gesto vlnu hněvu a odporu. Zejména rodiny zavražděných je označují za oslavu palestinského terorismu a někteří lidé demonstrovali před věznicí za propuštění Izraelců, kteří zabili Araby. Nadšení však kupodivu nejsou ani Palestinci, kteří o osvobození vězňů tolik stáli. Teď je považují za "úplatek" za to, aby se vrátili k jednání o míru. Stěžují si, že mezi propuštěnými nejsou izraelští Arabové nebo že některým vězňům měl trest stejně brzy vypršet. Někteří poukazují i na nízký počet osvobozených v porovnání s výměnou vězňů za Šalita s Hamasem a na malou důležitost propuštěných – jako by vězeň, který nezmasakroval větší počet izraelských civilistů, nestál za to. Arabský poslanec izraelského parlamentu Ibrahim Sarsúr dokonce prohlásil, že by se Izraeli nemělo dovolit, aby si diktoval, koho propustí.

Palestinské zklamání je o to větší, že Izrael právě v těchto dnech schválil výstavbu více než tisíce nových bytových jednotek ve východním Jeruzalémě a na Západním břehu. Samospráva to považuje za provokaci. Izraelské rozhodnutí skutečně nebylo nejvhodněji načasované a odsoudil je dokonce i izraelský ministr financí Jair Lapid. Palestinci si postěžovali americkému ministru zahraničí Johnu Kerrymu, ale ten připomněl, že Izrael jeho i Palestince o schválení předem informoval a že jde o výstavbu v místech, kde neohrozí "mírovou mapu".

To ale nic nemění na tom, že osvobození palestinských vězňů je absurdní divadlo – Izrael propouští vrahy svých vlastních lidí jen proto, aby přiměl Palestince jednat o jejich samostatném státu, po kterém údajně tolik touží.