Ta zpráva zní téměř neuvěřitelně. Izraelský prezident Reuven Rivlin přiletěl na státní návštěvu do České republiky nízkonákladovou společností. Píše o tom server Eretz.cz (22/10).

A na jeho stránkách Petr Moravec, který se v úterý (20/10) k večeru vracel z telavivského Ben Gurionova letiště. K cestě použil nízkonákladovou společnost UP, která je součástí izraelské letecké společnosti El- Al. Jaké bylo jeho překvapení, když po nástupu zjistil, že spolu s ním a jeho výpravou cestuje do Prahy také izraelský prezident s manželkou a doprovodným týmem.

Petr Moravec uvádí:

- Nejen, že prezident letěl jako obyčejný občan s „low cost“ (nízkonákladovou – pozn. L. S.) společností, ale dokonce odmítl přijmout extra pohoštění, dokud i ostatní cestující nedostanou to samé. A tak jsme všichni zažili let jako v první třídě.

- Pan prezident se choval naprosto skromně. Přišel se s námi všemi pozdravit a popřál nám příjemný let. Bylo to milé a hodně k přemýšlení.

Tolik nečekaný pozoruhodný úvod k původnímu tématu článku, který se týká jednoho aspektu arabsko-izraelských vztahů. Prezident Rivlin se během návštěvy ČR dotkl problematiky jeruzalémské Chrámové hory. Hodně se hovoří o statu quo (stávající stav) tohoto místa, který lze charakterizovat takto: Chrámová hora je nedílnou součástí izraelského hlavního města Jeruzaléma, současně na ní ale platí smluvně domluvený zvláštní režim – muslimové mají na místě náboženskou autonomii, neboť jejich svatá místa má pod správou islámská rada Waqf, která podléhá jordánské monarchii. Nemuslimové (Židé, křesťané) mají na Chrámovou horu (omezený) přístup, ale nesmějí se tam modlit (natož konat náboženské úkony). Izrael opakovaně ujistil Araby i světovou veřejnost, že status quo na Chrámové hoře měnit nehodlá. Totéž potvrdil v Praze izraelský prezident Reuven Rivlin – a znovu zmínil smluvní ujednání.

O jaká jde?

V zásadě o dvojí. První byla smlouva s radou Waqf, k níž došlo poté, co Izraeli připadlo v rámci šestidenní války 1967 jeruzalémské Staré město, které dosud bylo v držení Jordánska. Tehdejší izraelský premiér Levi Eškol se po osvobození této části Jeruzaléma sešel s náboženskými představiteli města a garantoval jménem Státu Izrael suverenitu všem náboženským směrům. Smlouva s Waqfem, kterému Izrael dovolil nadále spravovat Chrámovou horu, měla zaručovat všem, tedy i Židům a křesťanům, vstup a volný pohyb na tomto posvátném místě.

Druhým ujednáním je jordánsko-izraelská mírová smlouva z roku 1994. V jejím článku 9 je uvedeno (nejprve anglická verze na webu izraelského ministerstva zahraničí, na královském webu jordánské monarchie je text identický):

Ve smlouvě je uvedeno, že

1. (čl. 9/1) každá smluvní strana zajistí svobodu přístupu na místa náboženského a historického významu;

2. (čl. 9/2) v souladu s Washingtonskou deklarací (z července 1994, která předcházela podepsání mírové smlouvy – pozn. L. S.) Izrael respektuje stávající zvláštní roli Jordánského hášimovského království v muslimských svatyních v Jeruzalémě a při budoucím jednání o trvalém statusu dá vysokou prioritu jordánské historické úloze v těchto svatyních;

3. (čl. 9/3) smluvní strany si budou společně počínat tak, aby podpořily mezináboženské vztahy mezi třemi monoteistickými náboženstvími, morální závazky, svobodu vyznání, toleranci a mír.

K tomu poznámka na okraj. Hovoří-li jordánsko-izraelská smlouva o tom, že to bude Izrael, kdo zajistí status quo, tedy jordánskou roli na muslimských svatých místech v Jeruzalémě, těžko to může být někdo jiný, což platí samozřejmě také o Palestinskoarabské autonomii.

Čili: tvrdí-li Arabové, že Izrael usiluje o změnu stávajícího stavu na Chrámové hoře a ujišťují-li nás nejvyšší představitelé Izraele, že o nic takového neusilují, pak je závěr zřejmý: Arabové v této věci lžou.

Ještě několika slovy k příslovečné skromnosti izraelských prezidentů. Současný přízemní komplex, v němž hlava státu sídlí, je více než prostý – v porovnání s honosnými stavbami šéfů států jinde ve světě. Malou ilustrací budiž obr. 3. Sloužit začal v roce 1971, do té doby sloužila jako oficiální přijímací hala docela obyčejná dřevěná chata (obr. 2). O skromnosti tehdejšího sídla hlavy státu svědčí i snímek 4, kdy v dřevěné hale nacházíme tehdejšího prezidenta Zalmana Šazara a jeho choť spolu s vládním kabinetem. Politici se zde sešli u příležitosti 75. narozenin prezidenta. To bylo v listopadu 1964.

Dlužno dodat, že tehdejším představitelům Izraele šlo víc než o co jiného o věc – tedy o zemi, o budování státu, o začlenění statisíců přistěhovalců a o bezpečnost moderní židovské republiky.

1/ Izraelský a český prezident v Terezíně. 22. 10. 2015

2/ Prezidentská chata v Jeruzalémě. Sloužila do roku 1971.

3/ Částečný pohled na současné sídlo izraelských prezidentů - Bejt Hanasi. Prostě: Dům prezidenta.

4/ Listopad 1964. Vláda Izraele u jubilujícího prezidenta Šazara (devátý zleva) při narozeninové gratulaci. Chata jako přijímací hala, svého druhu světové unikum.