Nebylo tajemstvím, že setkání začátkem listopadu mezi americkým prezidentem Barackem Obamou a izraelským premierem Benjaminem Netanjahu proběhlo v napjatém ovzduší. Po něm se rozšířily zprávy, že Netanjahu připravuje nařízení o „zmrazení“ výstavby v židovských osadách na obsazených územích, čímž si chce udobřit amerického prezidenta. Netanjahu v těchto dnech veřejně přiznal, že to od něho Američané skutečně žádali. Američané chtěli, aby přerušení výstavby trvalo neomezenou dobu, Netanjahu navrhl jednoměsíční přestávku, nakonec, „po dohadování, které prý probíhalo jako na bagdádském trhu“ (jak uvedl komentátor Haaretzu), se dohodli na deseti měsících. Jelikož zlepšení vztahů s Washingtonem považovali za důležité i ministři známí svými nekompromisními postoji, i oni (až na několik výjimek) hlasovali za „zmrazení“.

Na druhé straně, aby si udobřil ultra-pravicové poslance ve vlastní straně Likud a v koaličních stranách, odmítajíci jakékoli přerušení výstavby, a zmírnil jejich odpor, Netanjahu ze „zmrazení“ vyjmul východní Jeruzalem; ale aby si to zase nerozhodil s Američany a Evropany, v původním znění jeho ohlášení na tiskové konferenci se mluvilo pouze o Předjordánsku – o Jeruzalému nepadlo ani slovo. A aby ho novináři neuvedli do rozpaků, na tiskovce jim vůbec nedali možnost klást otázky. Jenže Netanjahu nakonec neodolal pokušení (anebo nátlaku svých partnerů) a vyhlásil (či snad se přeřekl), že „v našem věčném hlavním městě Jeruzalémě zákaz výstavby platit nebude“. Také kromě toho budou v Předjordánsku pokračovat ve výstavbě už započatých staveb a zákaz se netýká ani veřejných budov.

Tak se Netanjahu dostal do situace, kdy mezi dvěma židlema může upadnout na zem. Vedoucí palestinské mírové delegace Saeb Arikat totiž řekl, že „se nenajde Palestinec, jenž by se zúčastnil mírových jednání, kdyby se přerušení výstavby nevztahovalo i na východní Jeruzalem“. Na druhé straně, právě obnovení izraelsko-palestinských jednání bylo to, co od oznámení o „zmrazení“ výstavby očekávali Američané.

A existuje také virtuální třetí židle, z níž může Netanjahu upadnout. V jeho straně Likud vypukla mini-vzpoura. Posbíralo se dost podpisů na petici žádající svolání Ústředí Likudu pro projednání návrhu na zrušení „zmrazení“ výstavby. Ústředí bude zasedat koncem měsíce. Starostové osad, členové Likudu, odmítají přijmout vládní nařízení o zastavení výstavby. Úředníci, pověřeni doručením nařízení, nebyli vpuštěni do osad, na několika místech byli i fyzicky napadáni. Dokonce i dva ministři odmítli plnit usnesení vlády, jejíž jsou členy. Na schůzích Likudu je Netanjahu označován za „zrádce“ a „chameleóna“, ozývají se hlasy, že se neudrží při moci do příštích voleb a že ministři, kteří hlasovali pro zmrazení, nebudou zařazeni do volebních kandidátek Likudu. Na těchto schůzích si to odnáší také Washington. Ministryně Limor Livnat řekla o Obamovi, že je to „děsný člověk“, jiní řečníci obvnili americkou vládu, že je „proti-izraelská“, ba dokonce antisemitská.

Rozhodnutí o přerušení výstavby v židovských osadách by se mohlo považovat za pozitivní krok – nebylo-li by polovičaté. Zkušenost učí, že polovičatá opatření mají občas opačné následky, než byly původní záměry.

Tel-Aviv