Už jsme si na to zvykli. Organizace UNESCO díky angažmá především arabských režimů klesá, co se její prestiže týká, hlouběji a hlouběji. Opět to dokázala v úterý 4. července.

Na výjezdním zasedání Výboru pro světové dědictví, které hostil polský Krakow, byla odsouhlasena další protiizraelská rezoluce, v níž je židovský stát kritizován za své archeologické a jiné aktivity ve východní části své metropole, především v jeruzalémském Starém Městě.

Optimisté sice našli na rezoluci cosi pozitivního (o tom níže), ale realističtí pesimisté, k nimž patří autor tohoto textu, považují celou věc za další hanebnost.

To údajně pozitivní: Za prvé, rezoluce, na rozdíl od předchozích dokumentů tohoto typu, uznává Jeruzalém jako důležité místo pro všechna tři monoteistická náboženství. To, co je naprosto samozřejmé, považujeme za úspěch. Třikrát sláva! Za druhé, rezoluce neprošla až tak hladce, jak by si Arabové přáli. I když i to je sporné: deset zemí bylo pro, osm se zdrželo - a pouze tři našly odvahu a byly proti – tentokrát zaslouží poděkování Jamajka, Filipíny a Burkina Faso.

Něco je ovšem méně pozitivní. Rezoluce sice neoznačuje Chrámovou horu muslimským výrazem Al Aksa/Haram al Šarif, nicméně hovoří o „muslimském posvátném místě uctívání“. Že jde o nejposvátnější místo judaismu, se opět kamsi vytratilo.

To ale není vše. Za doslova excelentní příklad chucpe lze považovat rezoluci UNESCO o Hebronu, která je připravována na dnešek (7/7). Podle dostupných zpráv má tato rezoluce obsahovat neuvěřitelné prohlášení, že tamní Jeskyně patriarchů je „palestinskou světovou památkou v ohrožení“.

Můžeme jen žasnout, co všechno UNESCO v rámci svého protiizraelského tažení řeší.

Tvrzení, že Jeskyně patriarchů je palestinskou (rozuměj arabskou, potažmo muslimskou) památkou, je nebetyčná drzost, neboť je třeba připomenout, kdo je zde podle tradice pohřben (záměrně pomíjím Adama a Evu, což je dle mého soudu sporné):

- Abraham – staroizraelský patriarcha

- Sára, Abrahamova manželka

- Izák – staroizraelský patriarcha, syn Abrahama

- Rebeka, Izákova manželka

- Jákob, staroizraelský patriarcha, syn Izáka

- Lía, první Jákobova manželka

Skutečnost, že muslimové si tyto osobnosti starověkého Izraele v Koránu přivlastnili (o mnoho set let později), nic nemění na tom, že Abraham a jeho rodina byli, jsou a zůstanou primárně součástí dějin izraelského národa (výjimkou je izmaelovská větev Abrahamova rodu pojmenovaná po synovi, kterého prvnímu z patriarchů zplodila jeho otrokyně).

Současně je nutné zdůraznit, a připomněla to i americká velvyslankyně při OSN Nikki Haleyová, že Jeskyně patriarchů v žádném bezprostředním ohrožení není. K tomu je nutné dodat, že řešit tuto pamětihodnost za situace, kdy barbaři z Islámského státu za hranicemi Izraele likvidují (či v nedávné minulosti zlikvidovali) jednu světovou památku za druhou, je stupidita prvního řádu.

Haleyová v dopise šéfovi a šéfce OSN a UNESCO napsala věty, které oproti fantasmagorismu UNESCO stavějí drsnou realitu:

Mnoho cenných památek – od Demokratické republiky Kongo, přes Libyi, Irák až po Sýrii – jsou dnes ve skutečném a bezprostředním nebezpečí destrukce. Tato místa si žádají plnou a neodkladnou pozornost UNESCO, která by neměla být zneužívána k takovémuto typu symbolických akcí (myšlen text týkající se Jeskyně patriarchů – LS).

Čili, dodávám já: Řešte skutečné problémy, pokud jste toho schopni, a ne ty, které sami uměle vytváříte. Pokud někdo nenávratně zničil historické dědictví, byli to novodobí muslimští barbaři v Iráku, Sýrii a Libyi, nikoli Izraelci, kteří k dědictví předků a jeho ochraně přistupují s posvátnou úctou.

Počínání UNESCO připomíná souseda, který se jako prvořadým problémem zabývá smítkem před dveřmi vaše domu a sám má u vchodu hromadu prasečího hnoje.