Podle zpráv z tisku se Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy podvolilo stížnosti instituce zastupující neexistující stát „Palestina“, která v Praze vznikla z vůle někdejších komunistických vládců a setrvačností zde sídlí dodnes. Jejím představitelům se nelíbilo, že ve školním atlase byl za hlavní město Izraele označen Jeruzalém, a požadují, aby jako hlavní město figuroval Tel Aviv.

Podle vyjádření Ministerstva zahraničních věcí „členské státy EU, včetně ČR, považují Jeruzalém za budoucí hlavní město obou států, to znamená Státu Izraele a budoucího Státu Palestina“. Z tohoto stanoviska vůbec neplyne, proč by se za současné hlavní město židovského státu měl označovat Tel Aviv. Prezident, parlament a vláda se všemi ústředními orgány Státu Izrael sídlí v Jeruzalémě a tak tomu zůstane i v jakékoli konečné podobě mírového urovnání konfliktu s Palestinci. Považovat Jeruzalém za hlavní město Izraele nejen respektuje skutečný stav věcí, ale také uznává tisícileté historické a náboženské vazby židovského lidu na toto město. A o to nepochybně jde.

Protest palestinského „velvyslanectví“ je nutno vidět v kontextu širší dezinformační kampaně, která se snaží zpochybnit právě tuto historii a zbavit Židy jakéhokoli práva na jejich historickou domovinu. Jiným příkladem z nedávné doby je opakovaná snaha Palestinců prosadit v UNESCO rezoluce označující jeruzalémské Staré Město jako výhradně muslimské svaté místo. Tím upírají historické vazby k tomuto městu nejen židům, ale také křesťanům.

Palestinští představitelé se snaží zpolitizovat vědu, kulturu, zeměpis i sport, a to s jediným cílem – pokračovat v boji proti existenci židovského státu. Nevidíme naprosto žádný důvod, proč by jim v tom české orgány měly pomáhat. Možná by české ministerstvo zahraničí mělo naopak začít zkoumat obsah palestinských učebnic a posoudit jeho soulad s mezinárodními závazky Palestinské autonomie vyplývajícími z dohod z Osla, podle nichž se vzdá protižidovské propagandy a bude podporovat mírové soužití a porozumění mezi oběma národy.

Je fakt, že většina zemí světa neuznává Jeruzalém za hlavní město Izraele a má svá velvyslanectví umístěna v Tel Avivu. Bohužel. Jenže když něco říká většina, ještě to nemusí být pravda. V mnoha případech jde spíš o důsledek zbabělého postoje států, které se podvolily nátlaku arabských zemí odmítajících uznat existenci židovského státu na Blízkém východě. Appeasement tváří v tvář agresorovi, zvláště když má ruku na kohoutku s ropou, není v Evropě neobvyklý, ale je nemravný.

Časy se však mění. Dnešní konflikt v Sýrii, Iráku, Libyi a dalších zemích jasně ukazuje, že příčinou nestability v oblasti není existence demokratického Státu Izrael a že nadbíhání režimům, které šíří lži a nenávist, nepřispívá k bezpečnosti a prosperitě Evropy. Je na čase sebrat odvahu a pojmenovat věci pravými jmény. Jednou z nich je skutečnost, že Jeruzalém je a navždy zůstane hlavním městem Izraele.

Autor je předsedou Mezinárodního křesťanského velvyslanectví Jeruzalém