Existuje. Určen je pro děti ve věku od osmi do třinácti. Nachází se ve městě Mašhad. A čím se v něm malí návštěvníci baví?

Mašhad je druhé největší město Íránu. Už to, že jde o íránskou záležitost napovídá, že program v parku se bude poněkud lišit od toho, co by odpovídalo představě člověka ze Západu. Jeho obsahem je indoktrinace a šíření nenávisti. Od dětského věku.

Známe to z jiné části muslimského světa. Malí palestinští Arabové se také učí nenávidět a zabíjet Židy. V Mašhadu to v principu není jiné.

Park sestává z dvanácti zastavení, kde se děti pod vedením svého velitele učí základům šíitského islámu, principům islámské právní vědy, další lekcí je poslání íránské islámské revoluce (protišáhovský převrat 1979), zastavení Svatá obrana je věnováno válce s Irákem 1980-1988. A tak podobně.

Je jim vštěpováno, kdo je nepřítel: nejen Islámský stát, ale také Izrael, USA, saúdská královská rodina. K oblíbeným činnostem patří šlapání na izraelskou vlajku nebo na podobizny amerického prezidenta Obamy, státního tajemníka Kerryho nebo izraelského premiéra Netanjahua. Nejen to. Děti mohou „odpalovat“ plastové střely nebo střílet plastovými náboji z AK-47 a jiných zbraní na cíle jako je Netanjahu, izraelská a americká vlajka, podobizny bojovníků Islámského státu či členů saúdského královského dvora.

Na závěr této „bojovky“ musí se zavázanýma očima trefit míčem izraelskou vlajku tvořenou z puzzle, které se pak rozsype. Za odměnu pak mohou z puzzle sestavit vlajku íránskou (zpráva neříká, jestli také se zavázanými očima).

Nenávist vůči těm, koho vládnoucí ajatolláhovský režim označí za nepřítele (v jednom pytli jsou skuteční teroristé, vládci totalitní monarchie i představitelé demokratických režimů) je íránským dětem vštěpována do hlavy od osmi let, a to způsobem, který v nich nutně zanechá neblahé následky. Je to vlastně příznačné: v muslimském světě to pak zhusta vypadá tak (viz Sýrie), že všichni bojují proti všem a k tomu na smrt nenávidí Izrael a Spojené státy.

Co z takto vedené generace může vyrůst a vzejít? Národ, kterého se máme bát? Mnozí z těchto dětí budou přece, až přijde čas, v Íránu vládnout. V zemi, která má ambici získat jadernou zbraň (současnou dohodou o jeho nukleárním programu bychom se neměli nechat ošálit) a jehož představitele vyhrožují Izraeli vymazáním z politické mapy Blízkého východu.

Podívejme se, jak ta obludnost začíná a vypadá (zdrojem obrázků je MEMRI – Výzkumný institut monitorující blízkovýchodní média):

Nejprve je třeba vybavit bojovníky bojovou čelenkou s příslušně uvědomělým nápisem. Podobné používají arabští teroristé v Pásmu Gazy. Náhoda?

Politické, pardon politicko-náboženské školení mužstva. Na kostkách za klerikem fotografie politiků, po nichž je zapotřebí šlapat. 1 - US státní tajemník Kerry (jako zombie), 2 - izraelský šéf vlády Netanjahu (jako démon).

Zábava vskutku inteligentní. Když překonat vodní bazén suchou nohou, tak jedině po kostkách s vyobrazením nepřátel: Obama, Kerry, Netanjahu. A kdoví kdo další.

Tady se děti učí plazit v „minovém poli“. Možná by něco takového moho být pro děti zábavné (to nechám na posouzení veřejnosti), kdyby ovšem autoři nepojímali celý ten zvrácený projekt smrtelně vážně.

Jak důvtipné! Položit na schody izraelskou vlajku a pak po ní šlapat. Jen si říkám, jak by se asi Íráncům zamlouvalo, kdybychom si my opatřili jejich vlajku a umístili ji na rohožku u domovních dveří.

Co se v tomto „zábavním“ parku děti naučí především? Nenávidět. A o to jde.

Mějme to na paměti.