Koncem ledna skončilo krachem další kolo mezinárodních rozhovorů s Íránem o jeho jaderném programu. Po patnáctihodinovém maratónu tvrdých jednání se obě strany dohodly, že vůbec nikam nepokročily. Světové mocnosti se na tomto jednání snažily přinutit Teherán, aby zastavil ty části svého nukleárního programu, které jsou využitelné pro výrobu jaderných zbraní. Z toho, co později proniklo na veřejnost, lze usuzovat, že Írán trval na tom, že má na všechny zmíněné technologie právo, a naopak vyžadoval, aby byly zrušeny mezinárodní sankce na Írán.

Íránskou delegaci vedl pětačtyřicetiletý Said Džalílí, generální sekretář národní obranné rady, který dříve čtyři roky vedl kancelář náboženského vůdce Alí Chameneího. Je považován za nejdůvěrnějšího přítele tohoto nejmocnějšího muže v Íránu. Vystudoval politologii.

Při komunikaci s novináři velice často opakuje větu, která by se dala přeložit do češtiny jako "Musíme být na koni" a přitom se stále usmívá, jak to známe z americké televize, a to i tehdy, když odmítá jakoukoliv diskusi. Vlastně stále opakuje jen stejné fráze, aby k žádné diskusi nemohlo dojít, protože si ji Írán nepřeje. Je si totiž dobře vědom toho, že jakákoliv skutečná debata částečně proměňuje postoje obou stran a to je to, co si íránští představitelé zásadně nepřejí.

Pan Džalílí tvrdí, že Írán se v současné době nachází v nejstabilnějším postavení ve své historii, a to jak politicky, tak hospodářsky.

Když novináři namítnou, že zvenku to tak nevypadá, protože se množí atentáty na jejich jaderné fyziky, s rozzářenýma očima odpoví: "Když nepřítel si neví rady, vždy se uchyluje k teroru. To přece není důkaz jeho síly, ale pouze slabosti. Podívejte se na Afghánistán, tam se Američanům taky nedaří bojovat s terorem, my naopak jsme na začátku roku zničili celou síť sionistických špionů."

Jakmile se debata stočí na íránský jaderný program, okamžitě pan Džalílí přejde k naučeným frázím a tvrdí, že svět si nemá dělat žádné starosti s jejich centrifugami a že nemá důvod říkat nějaká čísla. A hned dodává: "Díky bohu docílili jsme v mírovém využití jaderné energie velkých pokroků a jsme již tak daleko, že můžeme produkovat jaderné palivo. A taky všechno to, o čem hovořím, se děje pod dozorem mezinárodní kontrolní komise."

Když novináři namítnou, že generální inspektor OSN Amano si naopak stěžuje, že Írán není ochoten odpovídat na některé dotazy, pan Džalílí monotónně opakuje to samé a přitom se stále okázale směje. Tvrdí: "Odpovídáme na všechny dotazy, které dle podepsaných dohod máme plnit, a inspektoři mohou v naší zemi nerušeně pracovat."

Nejkonkrétněji s panem Džálílí asi nedávno hovořili němečtí novináři, kteří mu položili otázku, jestli považuje za realistické, že by byl ze strany Izraele a Spojených států podniknut útok s konvenčními zbraněmi na jejich jaderná zařízení. On odpověděl: "Ne, to nemohu považovat za reálnou možnost. Copak by mohl svět takový útok tolerovat? Platí snad zákony džungle? Čím by mohl být takový útok legitimován? Proti lidu, který si díky islámské revoluci zvolil svůj pořádek v zemi, nemůže nikdo zasahovat vojensky. A kdo se o to pokusí, tvrdě se přepočítá! Mezinárodní společenství se musí už proti takovému úmyslu postavit."

A když novináři newsmagazínu Der Spiegel panu Džalílí připomněli, že dle expertů je takový útok v půlce letošního roku z více než padesáti procent pravděpodobný, dostali následující odpověď: "Násilím se nedají žádné státy, systémy a ideologie odstranit... Musím se smát, již třicet let nám nepřátelé předvídají krach. Kdo na to sází, předem prohrál. Islámská republika je ničím a nikým neporazitelná."

My můžeme dodat: To známe, dikce všech představitelů totalitních režimů je velice podobná.

Psáno pro ČRo 6

(převzato z Blog.aktualne.cz se souhlasem redakce)

Autor je novinář a spisovatel