Byl jednou a ještě je Američan jménem Dave Gaubatz, který prý narazil v Iráku na stopy vedoucí ke skladištím zbraní hromadného ničení. Byl proto ostře kritisován a častován různými, řekl bych standartními přívlastky ze známého kouta .Nicméně k němu poslaly New York Times asi před rokem novináře, aby zjistil, co vlastně Dave ví. Totéž teď zopakovala holandská dvojice Afshin Ellian, právník a filosof původem z Persie, profesor na universitě v Amsterdamu, a spisovatel Leon de Winter, tedy žádní agitpropčíci. Holandský deník De Telegraaf přinesl 1. července jejich zprávu („Wapens liggen in zuiden”), ze které zde čtete jen kratší výtah.

Dave Gaubatz vstoupil 1977 do americké armády, kde začal jako vyšetřovatel (investigator) u letectva .Působil na různých amerických základnách v zahraničí, ale i v kontrašpionáži. V roce 1999 odešel do pense, ale nudil se a po atentátu 11. září přijal nabídku, aby pracoval jako civilní zaměstnanec pro Office of Special Investigation. V roce 2003 začal v Saúdské Arábii a přešel pak s malou skupinou čtyř vojáků tajně do Iráku, aby pátrali po skladištích oněch zbraní. Pokoušeli se hlavně něco dozvědět od místního obyvatelstva, Iráčanů a beduínů. Po vypuknutí konfliktu byl vyslán na jih Iráku do Nasirije, protože tajná skladiště měla být podle americké tajné služby právě tam. Hovořili denně se stovkami lidí z nejrůznějších skupin společnosti od vládních vojáků a funkcionářů až po normální občany. Z místních zdrojů se pak dozvěděli, tady jsou ta podzemní skladiště - bunkry, tady musíte kopat, jinak to udělají jiní. Proto přijďte rychle.

Gaubatz se svou skupinou posílal každý večer ISG (Irak Survey Group) zprávy s lokacemi, kde je potřebí kopat. Ale již během prvních telefonických rozhovorů se ukázalo, že ISG na to není vůbec připravena, nemají na to ani lidi, ani stroje a navíc je to v jižním Iráku nebezpečné. Co bylo výsledken Gaubatzovy práce? Místa, kde byly bunkry - informátoři mu dělali nákresy a vždy opakovali: "Tady to je, tady musíte kopat, mohou tam být biologické nebo chemické zbraně nebo suroviny pro jejich výrobu." Nejdůležitější bunkr byl pod Eufratem, 7-8 m pod vodou s příjezdem pro nákladní auta z obou břehů. Gaubatz u něho byl, ale bez prostředků k nějakému průzkumu. Poslal zprávu ISG, ale nikdo se nepřijel podívat. Inspekční teamy OSN hledaly hlavně na severu a ve středu země.

Gaubatz po návratu v srpnu 2003 nikomu nic nevyprávěl. Ale když byl rok po invasi vyhlášen konec hledání tajných skladišť, šel jednat s kongresmany a různými státními službami o čtyřech bunkrech, které nikdo nepozkoumal. Ve stejné době dostával z Iráku e-maily, proč ještě nikdo nepřišel kopat. Zkoušel pak všechno možné, aby celou věc dostal do chodu, také se pokusil zorganisovat "congressional hearing", dovezl svědky z Iráku, ale bez výsledku. Uvědomil si, že se octl sám mezi demokraty, kteří nechtějí ani slyšet o zbraních hromadného ničení, a republikány, kteří nechtějí být konfrontováni s vlastními chybami. Měl se prosadit důkazy proti lidem, kteří proklatě dobře věděli, že nesměl žádné dokumenty z Iráku přivézt, protože byly tajné.Nikdo nic nepodnikl s ohledem na politické následky. To je poslední interview, které o této věci dávám, zakončil rozhovor Gaubatz.

2.7.2007