V černém byla jen malá, byť významná část internetu, avšak hrozí, že by do stínu mohl padnout internet celý. Minulý týden jsme zaznamenali celosvětovou vlnu protestů proti dvojici chystaných amerických zákonů, označovaných jako SOPA (Ston Online Piracy Act) a PIPA (Protect IP Act), jeden je projednáván americkou sněmovnou, druhý senátem.

Oba zákony chrání zájmy především filmového a hudebního průmyslu. Internet bez jakékoli pochyby zasadil těmto dvěma odvětvím těžkou ránu. Lidé se zadarmo dívají na filmy a nic neplatí za poslouchanou hudbu, přičemž jak filmová, tak hudební díla jsou duševní vlastnictví a jsou výsledek investic, mnohdy velikých. Oba zákony jsou vzájemně provázané a koho zajímají víc, odkazuji na články Jiřího Peterky na serveru lupa.cz. Tam si je každý může přečíst, samozřejmě zadarmo. Jsme u jádra věci. Internet v té podobě, jak ho známe, vznikl bez ohledu na komerční využití. Impulz k němu dali vojáci, strachující se o své komunikační sítě v prostředí atomové války, a akademická obec, která v něm viděla svobodné komunikační prostředí. Hlavní problém byl v tom, jak dostat informaci z bodu A do bodu B a jak datově objemná ta informace má nebo může být. Komu patří a kdo zaplatí za to či ono, to nikoho nebolelo.

Zpočátku byli všichni nadšeni, když protlačili skrz dráty informaci typu "Ahoj, jak se máš?" a nikoho nenapadlo, že by se na dálku mohly posílat celovečerní filmy se stereozvukem. Protestů jsem se také účastnil, byť ne tím, že bych nabarvil Neviditelného psa nebo Digineffa na černo – psal jsem ale články a mluvil o té věci do rozhlasu. Setkal jsem se i s negativní odezvou, charakterizovatelnou slovy "krást se nesmí". No a internet je ke kradení obsahu jako stvořený. Nebo dokonce on je k tomu opravdu stvořený. Není divu, že filmoví producenti zuří a hudební průmysl dokonce prožívá vážnou existenční krizi. To je logika vzniku oněch zákonů. Zákony, jak už to mívají v popisu své činnosti, mají regulovat chod internetu, mají umožnit vstup, mají omezovat a odkloňovat a podezírat a kádrovat.

Kritici zákonů, a mezi ně jednoznačně patřím, se obávají, že omezením se spustí lavina dalších příkazů a omezení. Filmový a hudební průmysl nejsou jediná ohrožená odvětví. Je zde i obchod, obrovské obchodní sítě vybudované za desetiletí a za cenu obrovských investic. No a proti tomu je zde internetové obchodování. Už samo šíření informací o "cenách jinde" přináší veřejnosti obrovské benefity. Zákazník už není proti obchodníkovi a jeho cenové politice bezmocný, internet zásadně zostřil konkurenci. Kdyby SOPA a PIPA prošly, je těžké si představit, že si obchodní lobby prosadí zákon ušitý sobě na míru? Nebo že si komunikační firmy prosadí zákaz telefonování po internetu? Pak už zbude jen krůček a politické skupiny zakážou volné šíření myšlenek.

Internet je médium naší doby a šlape na prsty médiím doby minulé. Asi jako knihtisk poškodil zájmy výrobců pergamenu. A že to byla mocná lobby s kontakty až na císařský dvůr a Vatikán!

LN, 23.1.2012