Před několika dny přinesl indický deník Hindustan Times smutnou zprávu. Během dvou dnů spáchalo sebevraždu v zemědělské oblasti Vidarbha v indickém svazovém státě Maharashtra 14 rolníků. Ukazuje se, že přes veškerý hospodářský růst mají stovky milionů Indů z ekonomických změn jen pramalý prospěch. Jaká jsou východiska z neutěšené situace indického venkova? Pomohou farmářům vládní programy nebo zajistí rozvoj spíše soukromé podnikání?

Strany indické vládní koalice, pro které je venkov důležitou voličskou základnou, prosadily do státního rozpočtu velkorysé výdajové programy včetně například vládní výstavby šesti milionů jednotek sociálního bydlení. Jsou však vládní investice v zemi trpící neprůhledným veřejným rozhodováním tou správnou volbou?

Indickým venkovanům by vláda nejvíce pomohla odstraněním regulace trhu práce. Tradice socialistické regulace se přitom datuje až ke vzniku samostatné Indie před šedesáti lety. Tehdy indičtí politici v tvorbě pracovněprávních předpisů zdatně napodobovali myšlenky socialismu populárního v poválečných letech všude ve světě včetně Velké Británie.

Pracovněprávní nařízení sice mají za cíl chránit indické zaměstnance, nicméně podle studie vydané London School of Economics tomu tak není. Místo toho komplikovaná pravidla odrazují zahraniční investory a stamiliony Indů tak chrání nikoli před zaměstnavateli, ale před nadějí na získání lepší práce. Zaměstnání v průmyslu by umožnilo farmářům přelidněný venkov zčásti opustit. Tím by se zmírnil přetlak, který v zemědělství panuje. Průmyslová odvětví sice v posledních letech získávají nové investory, ale i tak v nepříliš produktivním zemědělství hledají obživu 3 z 5 obyvatel Indie. Někteří živoří, dalším se nedaří ani to. Výkupní ceny plodin, např. bavlny, klesají v důsledku poklesu cen na světových trzích. Zadlužení farmáři často nejsou schopni splácet své dluhy. Pokles cen je pro spotřebitele vždy dobrou zprávou. Pro producenty je pak signálem, že dané zboží je někdo jiný schopen dodat levněji a že pokud nedokáží konkurovat, měli by sektor opustit. Indičtí farmáři však takovou alternativu nemají. Nedávné sebevraždy v oblasti Vidarbha nejsou ničím novým. V roce 2006 zde sebevraždu spáchalo více než 1000 farmářů. V Evropě pracovní zákonodárství a ustanovení o minimální mzdě vytváří masovou nezaměstnanost. V Indii pracovní legislativa zabíjí.

Naštěstí si příležitosti profitovat z rozvoje venkova všímají velké firmy. Podnikatelé objevují potenciál obrovského, doposud nenasyceného venkovského trhu. Aby posílil svou tržní pozici, vychází gigant Google bez nutnosti vládní podpory nebo donucení vstříc drobným zemědělcům. Google připravuje zjednodušenou, na míru ušitou verzi svého vyhledávače s uzpůsobeným obsahem, který bude zahrnovat např. předpovědi počasí nebo údaje o sklizni.

Soukromá společnost ITC vytváří na venkově v rámci projektu E-Choupal síť elektronicky propojených terminálů. Systém umožňuje šíření informací o cenách a ve srovnání s dosavadním výkupem plodin snižuje E-Choupal transakční náklady a nabízí farmářům lepší podmínky. Kromě toho provozuje ITC síť venkovských supermarketů. Farmářům zde nabízí osivo, hnojiva, zemědělská zařízení, ale i běžné spotřební zboží a také finanční služby, jako je spoření, získání úvěru nebo pojištění. Aby od ní farmáři kupovali více zboží, potřebovala ITC dosáhnout růstu příjmů farmářů. Proto jim ve vlastním zájmu začala radit jak dosáhnout vyšších výnosů a jak zlepšit kvalitu produkce. V zájmu vytváření zisků tak ITC začala vykonávat činnosti, které bychom označili za prvky té nejlepší rozvojové politiky. ITC však vynakládala své vlastní peníze a proto měla zájem postupovat efektivně. Rozdíl mezi činností ITC a vlády je značný. Zatímco vláda má na výběr daní monopol podpořený donucovacím aparátem, podnikatelé vydělají peníze pouze, když dokáží efektivně uspokojit přání ostatních.

Úplně na závěr je vhodné alespoň stručně poznamenat, že vláda skutečně přišla s jedním řešením přílišné regulace trhu práce a jejího dopadu na venkov a chudé městské obyvatelstvo. Jedná se o tak zvané zvláštní ekonomické zóny, v rámci kterých mohou investoři od vlády získat osvobození od povinnosti dodržovat některá (často kontraproduktivní) nařízení. Zdá se, že zvláštní ekonomické zóny alespoň z části přispěly k růstu investic i tvorbě lepších pracovních míst. Ale ani tato hospodářská politika není bez problémů. O udělení výjimek totiž rozhodují vládní úřady, které navíc mají možnost v jakémsi “veřejném zájmu“ vyvlastnit půdu vlastníkům, kteří nechtějí “spolupracovat“. Proto je tento koncept vládní „podpory“ ekonomiky dalece vzdálen skutečnému kapitalismu.

Více o roli podnikatelů v odstraňování chudoby lze nalézt v článku Josefa Šímy a Davida Lipky Globalizace jako nejlepší sociální politika, který byl publikován v časopise Terra Libera.

autor je výzkumným pracovníkem Liberálního institutu