7.2.2023 | Svátek má Veronika


HISTORIE: Velká válka (2)

28.2.2014

Musée Historique Tchécoslovaquie a Darney – v zámku v Darney je umístěno jediné samostatné čsl. vojenské museum ve Francii. Dodejme, že je v regionu Lorraine (Lotrinsko) a dokonce v oblasti s "českým prvkem". Kupodivu "Tábor Kléber", který byl dočasně domovem našich vojáků, nebyl jediným setkáním českých dějin s tímto městem. Od lesů, zdroje paliva, nebylo daleko ke středověkým sklářským hutím, kam již od 14. století přicházeli skláři z českých zemí přinášející svá výrobní tajemství. V době, kdy luxus na šlechtických sídlech začal vítězit nad prostotou, bylo české sklo i ve Francii žádaným artiklem. Z příkazu lotrinského vévody vyzdobili potomci českých sklářů i velký sál darneyského zámku, tehdy spíše hradu, jak to výstižně označuje i výraz château-fort, který má francouzština pro hrad.

Darney by tedy stálo za prohlídku tak jako tak. Nejvíce nás ale zahřeje náměstí, kde fotografuji všechny cedulky s jeho názvem "Place Masaryk". Na jednom domě je připevněna oválná plaketa s reliéfem Masarykova portrétu. Pod ním pamětní deska s nápisem:

Les 8 et 9 decembre 1918
Monsieur Masaryk
President de la Republique Tchecoslovaquie
decendait en cette maison
venant a Darney
visiter son armée.

A proč je Darney československým vojenským historickým centrem ve Francii? Odpovídá na to "Kronika pěšího pluku 22 "Argonského" z roku 1918." Vykrouženým pravopisem ji psal poručík Josef Gregor, ustavený velitelem pluku jeho kronikářem:

Dne 14. června za ranní mlhy vystupovaly transporty a shromažďovaly se před nádražím s nadpisem "Darney". Vyloženy trény a vydána káva. Pak jednotlivé roty pochodují lesní cestou od nádraží, procházejí vesnicí Attigny a k všeobecnému překvapení jsou ubytovány v barákovém táboře při silnici od Attigny". Nedaleko tábora seskupeny ve 3 oddíly dřevěné baráky, v nichž byly pryčny a pro jednotlivce slamníky. V campu "A" byl ubytován celý I. a II. prapor a 9. a 10. rota. Pro 2. a 3. kulometnou rotu, jež se nacházely dosud v kurse a jejichž příchod očekával ppor. Kadláček v Jarnacu, reservována místa. Každé rotě přiděleno 1 ½ baráku a jeden menší barák byl zařízen jako jídelna a učebna zároveň.

Československé vojenské museum je umístěno v zámku – čtyřhranné budově s šestibokou věží, jehož pevnostní charakter je zřejmý dodnes. Museum jsou jen dva sály. Jsou ale plné památek a dokumentů. První místnosti vévodí monumentální obraz malíře Karla Černého ukazující slavnou přísahu. Mohl by se jmenovat Přísaha v modrém. Důstojníci a vojáci v modrých uniformách, modré nebe s bílými oblaky, i tráva je modrozelená – jen holínky vojáků jsou hnědé a oblek dr. Beneše tmavý.

Kolem obrazu jsou desítky zarámovaných fotografií z téhož ceremoniálu a ze života v táboře. Další fotografie dokumentují návštěvu presidenta Masaryka v Darney. Ve vitrinách podél zdí jsou různé listiny, dopisy a další dokumenty jako v každém museu.

Druhému sálu dominuje kopie onoho slavného praporu předaného v Darney, který město Paříž věnovalo museu v Darney. Visí hned za Masarykovou bustou v čele místnosti a vedle ní jsou další prapory, mezi nimi i skautský, připomínající skautské jamboree konané v r. 1947 nedaleko Darney. Nacházíme zde jak obrazy folklorního rázu, např. svatbu ve starých Čechách, tak Prahu pod sněhem nebo moravskou krajinu, ale i bronzovou bustu generála Štefánika věnovanou generálem Faucherem v r. 1958 a portrét ministra Osuského. A fotografie a obrazy legionářů, další vlajky a památky. Kousek Československa ve Francii. Ten nejzajímavější exponát mi ukazuje ředitel musea Monsieur Poirot trochu tajuplně. Vede mě k vojenské mapě (la carte d´Etat-Major), na které kdosi zakreslil šipky a označil místa výcviku legionářů v okolí Darney. Tím "kdosi" byl legionář - capitaine Zdeněk Fierlinger (1891-1976). Na zadní straně mapy jsou uvedeny všechny jeho funkce: (1937-39 a opět 1942-45 velvyslanec v SSSR, 1945-46 ministerský předseda, 1953-64 předseda Národního shromáždění, 1948-66 člen předsednictva ÚV KSČ a poslanec). Jen tam chyběla jeho nejdůležitější funkce – agent NKVD, kterou horlivě vykonával. Zde v Darney se tedy poprvé setkali dva muži, které později spojila politika i přátelství a sousedící vily v Sezimově Ústí. Rozdělila je Fierlingerova zrada a Fierlinger byl také člověkem, kterého Beneš proklínal do posledních hodin svého života. T. G. M. již jako zvolený president po návratu z USA do Francie ještě před odjezdem do vlasti, hned druhý den přijíždí do Darney, aby tam vykonal vojenskou přehlídku jako hlava státu. Chtěl tím i poděkovat svým legionářům, kteří se před krátkou dobou vrátili z těžkých bojů u Vandy, Terronu, Vouziéres a Chestres. Za ostrého zimního větru a drsného mrazu, ale za nadšeného potlesku obyvatel Darney, pochodují legionáři před svým vrchním velitelem. Je stát, je president a oba mají i chrabrou armádu.

Vouziers-Chestres - Mémorial Tchécoslovaque

Armádu, která bojovala ještě před vznikem Československa. I po jeho vzniku, dokonce ještě několik dnů po 28. 10. 1918 umírali kolem Terronu čeští a slovenští vojáci, aniž se dozvěděli, že již mají svůj stát. Skoro šest metrů vysoká socha československého vojáka rozpřahujícího se k hodu granátem, stojí na křižovatce silnic RD 977 a D14. Každý obyvatel Vouziers kolem ní musel mnohokráte projet. V kraji, kde je tolik pomníků a válečných hřbitovů, naše socha pro Francouze nic neznamená, pro nás ano. Proto jsme sem přijeli z Darney. Vedle sousoší na pařížském hřbitově Pere Lachaise je to jediná socha čsl. vojáka ve Francii. Věděl jsem, že je v Chestres, ale nevěděl jsem, že Chestres není samostatná obec. Proto jsem kroužil kolem Vouziers marně se na něj vyptával a té poslední a pravé křižovatce jsem se vyhnul jen tím, že jsem kousek před ní za Vouzieres vyjel do kopce plného stavení za cedulkou Vouziers-Chestres. Tam na štěstí natíral plot starý muž, který znal národnost kamenného vojáka za jeho humny. "Monsieur, allez en arrière et a droit." (Pane, vraťte se zpět a vpravo). Pomník stojí v upraveném parčíku v rohu pole, na dvou stranách odděleného od něj kovovým plůtkem a na zbývajících stranách vedou silnice. Ten pozemek pro parčík věnovali čsl. státu Madame a Monsieur Lansouinet, jak čtu kovová písmena u branky do parčíku. Je to tady jediný kousek Československa ve Francii, navíc nerozdělený na českou a slovenskou část. Vpředu na podstavci pomníku je nápis "Pravda vítězí" s letopočtem 1914-1918 a po stranách stejný nápis ve francouzštině a češtině:

"Kolemjdoucí!
Dosvědčuji na tomto místě,
že zde 21. a 22. Pluk
Čechoslováků dobrovolníků
s nadšením obětoval svoji krev
pro svobodu Československa
a pro slávu a velikost drahé Francie.
Čest padlým hrdinům."

5,5 m vysoký pomník byl vztyčen r. 1930 za účasti generála Gourauda (nikoliv Girauda - soupeře de Gaulla). V roce 1918 byl velitelem III. armády, jejíž součástí byla i 1. čsl. střelecká brigáda, které velel plukovník Philippe.

Podle ukazatele směrů je z křižovatky pět kilometrů do Terronu sur-Aisne. Terron! Terronská ulice v Dejvicích. V Dejvicích jsou přece válečné ulice. Verdunská, Jaselská, Na Marně, Bachmačské náměstí. V Terronu bojovali českoslovenští vojáci ještě ve dnech 28. 10. – 30. 10. 1918. Ve vesnici Terronu je uprostřed širokých schodů do kostela zbudován památník – zídka s reliéfem francouzského a československého vojáka podávajících si ruce. Na deskách vlevo jsou jména občanů Terronu padlých v první a druhé světové válce a na desce vpravo jsou vzpomínáni českoslovenští střelci 1. praporu 21. pluku 319. divise, kteří padli při dobývání a obraně Terronu během října 1918.

Jedeme až za Terron. Rozhlížíme se po okolí vesnice, jen pole vroubené lesem a remízky. Žádný terénní zlom, žádné zbytky zákopů. Nic, co by připomínalo válku. Nikoho také nevidíme, žádné auto nejede kolem nás, jen světlomety našeho auta se potkávají s přicházejícím večerním soumrakem.

Co se tady vlastně odehrálo?? Otevírám kroniku. Podle záznamu z 27. 10. se vedly tvrdé boje o kótu 153:

Začátek útoku stanoven na 16 hod. I. prapor oslabený dělostřeleckým bombardováním z minulých dnů, se počíná propracovávati za podpory vlastních i sousedních kulometů vpřed. Postup vyvíjí se pozvolna, ale houževnatě, a slibuje dobrý výsledek Již za tmy dosahují útočné skupiny německých zákopů, kde nastává boj zblízka, bodáky a granáty. Němci brání se houževnatě, kulometčíci dávají se zabíjet u svých zbraní. Němci vytlačení ze svých míst řídí na ztracená místa ničivou palbu dělostřelectva a kulometů. Protiútoky jsou velice tvrdé a někde jsou naši vojáci opět vytlačeni zpět. Noc je nadále velmi rušná, oživovaná oboustrannými výpady, srážkami hlídek a dělostřeleckou palbou. Ztráty v prvních chvílích zjištěné na 26 mužů se zvětšují značným počtem nezvěstných. Teprve francouzské jednotky nacházejí v dalších dnech podél německých zákopů mnoho padlých příslušníků I. a III. praporu. Mnohé nebylo možno zjistiti, jelikož jejich těla byla dělostřeleckou palbou roztrhána a rozmetána.…

1. světová válka v Dejvicích. Jak směšné – když zde není museum, ani válečný hřbitov. Je to jen kousek Prahy, kousek nového čsl. státu, o jehož vzniku nevěděli ti, kdo padli den před jeho vznikem. A co vědí dnes obyvatelé Prahy, bydlící v ulicích, které nesou tak hrdé názvy? Snad nejsem jediný z jejích obyvatel, kdo pokládal kytičky na hroby našich vojáků ve Francii, bez nichž by Československo nevzniklo? Nevím, možná. Ale jejich sláva a památka přežije věky.

Konec