Egypt odsoudil Mursího do vězení a armádu k vládě

Rozsudek nad Muhammadem Mursím dost lidí jistě potěší. Dvacet let vězení. To je jasný symbolický vzkaz: Mursí je první, ale i poslední politický islamista, který byl svobodně zvolen prezidentem Egypta. Egypt není jen jedna země postižená arabským jarem. Je to devadesátimilionový spojenec Západu, zákazník amerických zbrojařů (než je pro Obamovu citlivost začali vytěsňovat ruští), první arabský stát, který uzavřel mír s Izraelem – prostě základní článek bezpečnostního řetězu na Blízkém východě. Tak znovu: dostanou-li v takové zemi islamisté přes prsty a jejich exprezident půjde „do tepláků“, je to důvod k oddechu. Nebo není?

Záleží na perspektivě. V perspektivě Libye zmítané klanovými boji, Arabského poloostrova válčícího s džihádisty, ba Libanonu přetíženého uprchlíky ze Sýrie i zbraněmi proíránského Hizballáhu je jistě dobře, že o stabilitu Egypta pečuje po svém armáda. Ale z perspektivy egyptské společnosti a jejích vnitřních pnutí to zvyšuje napětí. Spíše než aktem spravedlnosti je ten rozsudek aktem msty na poraženém.

Exprezident Mursí byl souzen za politický podíl na smrti deseti demonstrantů v prosinci 2012. To je vážné, ale... Kdyby to udělal v zemi, kde se na demonstranty nestřílí, žádalo by si to exemplární trest. Ale Mursí se tvrdě bránil v zemi, kde jeho sekulární předchůdce nechal postřílet mnoho set demonstrantů. A teď de facto stejný, jen trochu zrestaurovaný vojenský režim soudil Mursího za deset mrtvých.

Jistě, je to věc Egypta. Nemá smysl tam vyvážet pravidla západní demokracie. Ale má smysl sledovat, na jaká rizika se tam zadělává. Egypt už asi nikdy nebude zemí, jako je Turecko, kde se mohou střídat různé vlády. Egypťané, kteří by volili tamní verzi Erdogana, armádě její mstu neodpustí. A proto se armáda nikdy nevzdá moci. Zvenčí to může vypadat jako stabilita, ale na její trvání by nikdo nevsadil.

LN, 22.4.2015