Čekal jsem ten dárek (pokud to tak lze nazvat) později, tak v úterý nebo ve středu 29. nebo 30. prosince, pak by to ovšem nebyl dárek. Padlo to více méně pod stromeček, a tak tedy to dárek je – brexitová dohoda mezi Británií a EU byla uzavřena. Nebudu se ani pokoušet ji nějak rozebírat. Má pět set stran právnického textu plus tisíc stran vysvětlujících dodatků, jiné zdroje uvádějí celkový počet dvou tisíc stran, k tomu se ještě dostanu.

Podstatná pro mne je skutečnost, že k odhadu vývoje nebylo třeba žádné expertízy ani zasvěcených informací z hloubi kuloárů. K prognóze jsem vycházel z několika jednoduchých předpokladů a obecného povědomí, jak to ve světě chodí.

Tak především, celý ten brexit byl nesmysl, vznikl na základě idiotského rozhodnutí premiéra Camerona a to rozhodnutí vyplynulo z idiotské politiky Bruselu vůči Británii. Prosperita a osudy najednou závisely na tom, jestli pan a paní John a Mary Fingerhoodovi uvěří nebo neuvěří nějakému nesmyslu, o kterém se dočetli v bulvárním plátku. Idea o svobodě a odvržení jha bruselské byrokracie byla skvělá, ekonomická realita neúprosná. Pro vzdáleného pozorovatele, jako jsem já, komika situace narůstala s blížícím se koncem roku 2020. Jednání se zadrhla na tahanici o rybolovu. To je odvětví ono lidské činnosti, které na ekonomiku ani Británie, ani Evropské unie nemá prakticky žádný vliv. Nicméně John a Mary Fingerhoodovi nabyli dojmu, že premiér Johnson se bije jako lev za práva udřených britských rybářů, zatímco evropský pan Barnier činí totéž v zájmu bretaňských pracantů. Kdyby se dohoda uzavřela dřív, britští i evropští rybáři by svými demonstracemi narušili vánoční svátky, proto bylo nutno dohodu uzavřít, až plná břicha utlumí hladinu adrenalinu.

Dohoda, tedy fascikl listin tak tlustý, že by asi většinu z nás odradil byť jen k opatrnému otevření a nahlédnutí, je tedy na světě a nastává nekomičtejší epizoda: obě strany čtyřletého sporu jásají nad svým vítězstvím. Státníci si blahopřejí, Johnson slavně oznamuje, že Britové znovu převzali vládu nad svými zákony a nad svým osudem. Andrej Babiš se raduje, že brexit s dohodou je skvělá zpráva pro statisíce lidí a obchodníků. Věra Jourová vítá jistotu a stabilitu. A tak dále. Přitom nikdo, jistě ani sami Johnson s Barnierem dohodu nemohli důkladně celou přečíst, prostudovat a důsledně pochopit.

Laický odhad, že to dopadne, jak to dopadlo, byl tedy správný. Co bude dál? Budoucnost se předvídá obtížněji než minulost. Dál bude buzerace a papírování a kontroly a kontroly kontrol. Že padl program Erasmus, je jedna z mnoha smutných skutečností s dohodou spojených. Pro mě to vše má jedno velké pozitivum: brexit názorně ukázal, jaký demagogický nesmysl je teze o politickém referendu coby vyšším stádiu té ryzí a ničím nefalšované demokracie.

LN, 28.12.2020

Neff.cz