Proč by Kanaďané nesměli upravovat svou hymnu?

Kanada změní jeden verš své hymny. A ačkoliv od rozhodnutí uplynulo už několik dnů, stále se o něm debatuje. I u nás. Změna verše „Láska pravého vlastence vede všechny tvé syny“ na „vede všechny z nás“ se vykládá i jako další útok pokrokové levice na tradiční hodnoty. Ale to je hodně paušální odsudek. Ne že by pokroková levice leckde nesílila. Ne že by neprosazovala své radikální představy. Ne že by tak nečinila často po svazácku. Ale je třeba rozlišovat.

Svazácký přístup ukázali aktivisté na škole Alice Salomonové v Berlíně. Prosadili, že verš básníka Gomringera na její zdi – „Ulice a květiny a ženy a jeden obdivovatel“ – musí být jako údajně sexistický přemalován. Ačkoliv proti tomu protestuje dost rozumných lidí i básníkova dcera. Ale hymna je něco, co reprezentuje stát a co schvaluje parlament. Není to slovo Boží ani Písmo svaté. Zvlášť ne v Kanadě. Ta loni slavila teprve 150. výročí státu i svého názvu. Za tu dobu několikrát změnila svůj smluvní vztah k Británii, ústavu i hymnu. Ta současná platí od roku 1980. Proč by ji zákonodárci nemohli změnit, aby odpovídala současnému vnímání Kanady i její společnosti? Ostatně v ní ponechali slova „láska pravého vlastence“, která by skuteční levicoví radikálové bez milosti vymetli.

Zajímavé je, že leckteří z uchovávačů tradičních hodnot zároveň kritizují islám. I za to, že za 1400 let nepřipustil aktuální výklad posvátných textů, neboť prý jde o nezměnitelné slovo Boží. Marně se čeká na nějakou muslimskou reformaci, podobnou té, jakou před 500 lety zažilo křesťanství. Máme totéž požadovat po Kanadě, Kanaďanech a jejich vztahu k vlastní hymně? Máme se domnívat, že ji považují za slovo Boží, ve kterém nelze beztrestně změnit ani verš?

LN, 6.2.2018