Jak se 20 let budovaný projekt sesypal za pár dnů

Hermann Göring prý řekl: „Nechtěl bych být v Německu Židem.“ Člověk nemusí být kovaný politolog, aby si řekl: „Nechtěl bych být pod vládou Tálibánu ženou, intelektuálem, svobodně cítícím člověkem.“ Jak to bude fungovat v praxi, těžké odhadovat. Lídři hnutí tvrdí, že ne tak brutálně jako v letech 1996–2001, ale dávají na to jen čestné tálibánské. I největší zpochybňovač zásady předběžné opatrnosti by ji teď – kdyby žil v Kábulu – zřejmě uplatnil.

Jagoda Grondecká z listu Gazeta Wyborcza reportuje z Kábulu. Líčí, jak plíživě se prosazují změny, ještě než Tálibán obsadil celé město. Jak z výkladu módního obchodu zmizely snímky žen a oděvy v západním stylu. Inu, zásada předběžné opatrnosti.

Přesto nelze Tálibánu upřít politické instinkty. Svým způsobem dělá to, co by na jeho místě dělala zkušená politická strana. Uvědomuje si, že vyhrál, tudíž si může dovolit navenek velkorysost. Nejlepším postupem v takové situaci je nedělat nic překotného, natož násilného. Ideální je nedělat vůbec nic a sledovat, vychutnávat si, jak se protivníci sami odkopávají a znemožňují. Tedy protivníci domácí, odhalující svou zkorumpovanost, i protivníci západní, odhalující svou naivitu. Leckomu a v lecčems to pomůže otevřít oči.

Otevřít oči je třeba i ve vnitřní západní debatě. Například. Když k Afghánistánu hovořil Peter Frey, šéfredaktor německé veřejnoprávní televize ZDF, soustředil se na morální stránku věci. Západ prý v Afghánistánu všechny zradil, bylo to „morální selhání Západu“. Na tom něco je, ukázalo se to už vůči Kurdům, přesto zůstává morální stránka věci jen třešničkou na dortu. Je třeba stanovit pořadí priorit, a až z něj formulovat otázky. Třeba. Jak je možné, že dvacet let budovaný projekt bezpečnosti a stability pro Afgánce padl tak snadno a rychle? Jak to, že ho nikdo účinně nebránil? Teprve až bude v těchto věcech alespoň trochu jasno, bude čas na morální kázání. Jinak vyzní spíš jako výsměch.

LN, 17.8.2021