Poprvé o zemské vládě v Německu rozhoduje AfD

Kdyby nebylo regionů, museli bychom je vymyslet. Například Durynsko. Dvoumilionová země, v německém rámci okrajová, je zkumavkou vývoje, který jinde sice bublá, ale ještě není tak vyhrocený. Proto Durynsko vyvolalo poplach v centrálách stran v Berlíně i palcové novinové titulky typu: Prolomení hráze. Prolomení tabu. Kdo nás zradil? Liberálové. Zrcadlily přelom: Durynsko má prvního zemského premiéra zvoleného díky hlasům AfD. A i když už včera Thomas Kemmerich odstoupil, obecný problém zůstává.

Fakta působila na první pohled neškodně. Premiérem už neměl být postkomunista Ramelow opírající se o rudo-červenozelenou koalici (Levice-SPD-Zelení), ale liberál Kemmerich opírající se o menšinovou koalici křesťanských demokratů a liberálů. Což nebyl důvod k poplachu. Byl v tom, že Kemmerichovo zvolení umožnili poslanci AfD. Ti, místo aby podpořili svého muže, hlasovali pro liberálního kandidáta pravice (CDU svého vlastního neměla). Odtud pramenil poplach ve stranických centrálách v Berlíně i titulky „Kdo nás zradil? Liberálové“. Jenže to je jen jedna stránka věci.

AfD je strana riziková, radikální, pro tradiční konzervativce nepřijatelná. Tím více v Durynsku, kde ji vede Björn Höcke, jenž se i z radikální AfD vymyká jako radikál (žádá například obrat o 180 stupňů v debatě o německé minulosti). To obecnější je ale jinde. I když v Durynsku vyslyší kritiku a vypíší nové volby, co se tím změní? Dost možná, že nic. Podobně jako se teď psalo: „První zemský premiér zvolený díky hlasům AfD,“ jsme v říjnu po volbách v Durynsku napsali: „Je to poprvé, kdy protestní strany získaly absolutní většinu hlasů.“

Levice a AfD sklidily dohromady 54 procent, což Německo dále posunulo na neblahé spirále. Zprvu nelze získat většinu pro vlády levice či pravice, pak ani většinu pro velkou koalici (třeba loni v Sasku) a potom bez podpory AfD ani souhlas pro menšinovou vládu pravice. Co s tím? Ještě více ostrakizovat AfD a tím jí přihrát další podporu?

LN, 7.2.2020