Arabové, kteří žijí v oblasti jediné demokracie na jih od Evropy, tzn. v Izraeli a okolí, pokračují ve svých protestech proti okupaci. Jejich protesty mají dnes formu bodání náhodných občanů nožem. Mnozí političtí analytikové, často subjektivně sympatizující s Izraelem, včetně mnoha Izraelců, doporučují izraelské vládě, aby přijala nějaké vstřícné kroky vůči Palestincům, které by situaci uklidnily, avšak tvrdošíjná vláda podle jejich názoru vyhrocuje atmosféru provokativním stavěním bytů a jinými vzpurnými akcemi, přičemž požaduje, podle analytiků nelogicky, aby Palestinci nejprve zastavili násilí, než se s nimi bude jednat. Na druhé straně jiní analytikové, kteří Izrael subjektivně nenávidějí, připisují vražedné útoky frustraci Palestinců a jejich přirozené reakci na okupaci, přičemž od Izraele žádají okamžité zastavení výstavby bytů.

V květnu 2014 zabil blízko města Nazaretu arabský taxikář Hussain Halifa 19letou židovskou pasažérku Šeli Dadonovou, údajně z nacionalistických důvodů. Svůj vlastenecký čin nevykonal nijak zbrkle, 17 bodnutí dlouhým nožem si vychutnával několik minut. Jde jen o jeden z mnoha příkladů boje proti izraelské okupaci. Sice jsem nikdy nečetl o arabských současnících Ježíše v Nazaretu a nechci se pouštět do historické diskuse ohledně toho, kdo je zde doma a kdo je okupan, a čí předkové žili v okolí Nazaretu dřív – jestli Hussaina Halify či Šeli Dadonové. Spíš mě zajímají biologické motivy Hussainova vlastenectví než jeho historické kořeny. Zdá se, že jde o čistý sadismus, který se racionalizuje jako vlastenectví. Sadismus v boji proti izraelské okupaci není vzácný. Americké noviny New York Times napsaly 1. prosince 2015, že během únosu izraelských sportovců na mnichovské olympiádě v roce 1972 byl minimálně jedné z obětí uříznut pohlavní úd před tím než zemřela (viz). Nečte se to příjemně, a většina světových medií zprávu přešla mlčky. Doufám, že za svou neochotu si to přečíst nebudeme potrestáni nutností si to prožít.

Ale zpět k přírodovědě. Motivací surovosti není vlastenectví, ale biologické problémy jako například sadismus. Ptám se, jestli znamenají tyto případy, že arabské geny (pro kolegy ze společenských věd, kteří nevěří na geny, to nazvěme arabská kultura) inklinují k nadprůměrné brutalitě? Ne. Sousedé Arabů na jih od jejich vlasti Arábie mají geny (či kulturu) ještě násilnější. Téměř všechny africké státy neustále procházejí občanskou válkou a na rozdíl od jiných kontinentů se v Africe vyvražďují a znásilňují celé vesnice a usekávají údy dětem. Počty obětí a utrpení lze těžko vyčíslit. Aniž bych chtěl využít těchto tragédií pro svou argumentaci, násilí se zdá přirozenou součástí života zvířete i primitivního člověka. Kolonialismus, přes svou sobeckost, nabídl Afričanům přechod z africké džungle do evropského města. Jestliže naše města budou zničena násilníky, kteří z Afriky odešli do Evropy v touze po snadné kořisti, naděje afrických dětí na možnou změnu v budoucnu bude provždy zmařena.

Subjektivní sympatizanti s Izraelem i jeho nepřátelé varují před „apartheidem“, před výstavbou bytů a před přehnanou touhou Židů žít ve své staré vlasti. Dykova báseň praví: „Opustíš-li mne, nezahynu, opustíš-li mne, zahyneš.“ Opustí-li Židé svou zem, zahynou – ale s nimi celá civilizace.

www.hegaion.cz